Jsme na cestě: prosince 2014

Po delší době se nám sešlo, že jsme měli všichni tři naráz den volna, tak jsme se společně vydali do ZOO Auckland. Oproti pražské zoologické zahradě je výrazně menší, takže nám půlden bohatě stačil, abychom si ji celou důkladně prohlédli. Ve srovnání se ZOO Praha tu bylo taky o dost méně lidí, takže jsme se ani u nejpopulárnějších zvířat nemuseli mačkat s ostatními návštěvníky, což bylo bezva. Těšili jsem se hlavně na zvířata, která nikde jinde hned tak neuvidíme - ptáka Kiviho a Tasmánského čerta.

Tasmánský čert

U Tasmánských čertů (mimochodem, správně se jim česky říká Ďábel medvědovitý) bylo zrovna na programu povídání jejich ošetřovatelky, takže jsme se o nich aspoň něco dozvěděli. Jsou obvykle aktivní jen v noci, ale přítomnost chovatelky jednoho motivovala k tomu, aby vstal a předstíral, že ji chce kousnout do nohy. Drama se ale nekonalo, asi se nám chtěl jenom ukázat, tak se před námi párkrát prošel a začal se slunit.

Máme štěstí, jeden čert se nám jde ukázat!

Vycením zuby a budu dělat, jakože ji chci kousnout.

Ještě donedávna byl vývoz zvířat do zahraničí zakázaný, takže se dala na světe spatřit jen v Austrálii (a v Kodani, která je dostala darem, protože tamní princezna pochází s Tasmánie). Od poloviny devadesátých let ale populaci Tasmánských čertů ničí vysoce přenosná rakovina obličeje, tak je snaha chovat některá zvířata i mimo Tasmánii, kde nejsou nemocí ohrožena. Díky tomu jsou od dubna 2014 k vidění také v ZOO Auckland.

Takhle cení zuby!

Přestože je hlavně noční tvor, tak se prý rád sluní.

Kivi

Nemohli jsme si samozřejmě nechat ujít šanci vidět na vlastní oči symbol Nového Zélandu - ptáka Kiviho! Tento nelétavý pták ale patří taky k nočním tvorům a je navíc velmi plachý, takže není vůbec jednoduché ho spatřit, a to prý ani v ZOO. My jsme to štěstí měli, tak jsme ho mohli pozorovat, jak si hledá potravu a doluje ji svým dlouhatánským zobákem. Jako jeden z mála ptáků má velmi dobrý čich, tak chodí a čmuchá larvy jako pes. A ještě jedna zajímavost: samičky obvykle kladou 1-2 vejce, které váží až čtvrtinu toho, co jejich maminka. To je největší poměr velikosti vejce k velikosti těla ze všech známých ptáků!

Kivi má svůj noční pavilon.

Už je tady, zrovna když už jsme to chtěli vzdát a odejít.

Fotilo se samozřejmě bez blesku, tak je všude mázlý, ale viděli jsme ho krásně!

Běží za vyčmuchat další larvy.

Tučňák nejmejší

Jak už název napovídá, jde o nejmenšího tučňáka na světě. My jsme je viděli při krmení, a byli fakt malinkatí! Jakmile se objevila ošetřovatelka s rybičkama, hned na ni začali dotírat - prý je krmí pravidelně, ale vždycky dělají, jak kdyby nedostali najíst nejmíň týden:) V přírodě jsou aktivní v noci, váží něco málo přes kilo a žijí většinou na Novém Zélandu a v Austrálii.

Tučňák nejmenší

Prý vždycky u krmení dělají, jakoby týden nejedli:)

Tuatara

Tuatara, neboli Hatérie novozélanská je opravdový unikát. Připomíná malého dinosaura, ale ve skutečnosti tu byla ještě dávno před nimi. Je jedním ze dvou posledních přežívajících druhů řádu hatérií, což je prastarý řád plazů, který byl nejvíce rozšířen ve druhohorách. Perličky ze života tuatar: dospělé velikosti dosáhnou až po 20 letech, dožívají se sta i více let, v klidu jim stačí nadechnout se jen jednou za hodinu a mají třetí oko! Podle wikipedie prý dokonce spadají pod živoucí zkameněliny.

Tuatara, živoucí fosilie.

Australský koutek

Jeden výběh byl věnován zvířatům žijícím v Austrálii. Ochotně se nám předváděl pták Emu, ale teda klokanům se moc nechtělo, tak jsme je viděli jen v různě rozvalených pózách.