S vášní pro cestování a chození po horách se většinou pojí zájem o outdoorové vybavení a já nejsem výjimka. Sama si při výběru věcí často pročítám různé recenze na internetu, a proto bych se v tomto textu ráda podělila o své zkušenosti s batohem Ariel 65 III od značky Osprey (verze inovovaná v roce 2013). V současnosti ho mám více než rok a velmi intenzivně jsem jej využívala cca 3 měsíce.
Batoh se mnou procestoval Nový Zéland, tak už je načase podělit se o zkušenosti (Kepler Track)
Můj první velký batoh byl kdysi Tatran 80 od slovenského Tresksportu, pak jsem si dlouho půjčovala sestřin dámský Doldy Pumori a nakonec jsem měla asi dva roky Gregory Deva 60. Ten se mi podařilo za rozumnou cenu prodat nové majitelce, takže mi nic nebránilo pořídit si Ariel, po kterém jsem dlouho pokukovala.
Váha, rozměry a specifický střih pro ženy
Měřím 170 cm a mám relativně krátký trup, takže mně sedla velikost zad S (u nás se běžně prodává také M, na stránkách výrobce mají i XS). U této velikosti se udává objem 62 litrů, rozměry 87 x 32 x 36 cm a hmotnost 2,15 kg. Není to tedy úplně ultralehký batoh a na amerických webech mu vytýkají vyšší váhu, ale ve srovnání s batohy podobné kategorie stavěnými na nošení těžkého nákladu je na tom váhově dobře. Například můj předchozí batoh Gregory Deva 60 ve velikosti S vážil 2,5 kg a měl o dva litry menší objem.
Batoh jsem si pořídila před naší cestou na Nový Zéland, kdy jsem věděla, že mě čekají měsíce (nebo možná roky?:) cestování a chtěla jsem tak mít batoh, který mi bude maximálně vyhovovat a bude na něj spolehnutí.
První předpokladem bylo samozřejmě to, aby mi dobře seděl na zádech. To v mém případě Ariel dokonale splňuje. Batoh je určen pro ženy a má tak specificky tvarovaný bederní pás i ramenní popruhy a v porovnání s unisex/pánskými batohy má taky kratší záda. Pohodlný bederák mně sedí perfektně a navíc mi vyhovuje křížový systém utahování, který je opravdu rychlý a pohodlný. Ariel je dělaný na nošení těžkého nákladu a zádový systém tomu odpovídá - mám pocit, že opravdu dobře přenáší váhu a batoh se mi tak nosí stále relativně pohodlně i když je v něm nacpáno kolem 20 kg všeho možného.
Plně naložený při odletu na více než roční cestu (letiště Václava Havla)
Přední plnění
Kvůli pohodlí a snadnému hledání věcí (obzvlášť v malém stanu) mi vyhovuje, když má batoh kromě horního také spodní a přední vstup. To Ariel splňuje, jen bych snad vytkla že čelní vstup má zip do tvaru písmene "L" a ne "U" jak jsem byla zvyklá, a přece jen se v batohu nepřehrabuje tak snadno jako v Gregory Deva. Ale je fakt, že to ale asi malinko snižuje celkovou váhu batohu a věci se při otevření nevysypou ven samy. Vstup do spodní komory je perfektní - zip je dost dlouhý a dobře se ovládá díky poutkům na jezdci. Vypadá velmi odolně, takže se nebojím spodní komoru pěkně napěchovat a pod tlakem vší silou zapínat zip.
Chytře řešené kapsy na lahev
U Arielu mi maximálně vyhovují kapsy z pružného prodyšného materiálu. Tu velkou přední často využívám pro věci, které nestihly uschnout, což je super, protože se pak zbytečně nezapařují uvnitř batohu. Boční kapsy jsou ideální pro lahve s vodou, ale vejdou se tam zároveň i nějaké další drobnosti, které je třeba mít po ruce - já jsem tam kromě pití nosila třeba i opalovací krém a repelent. Nejlepší ale je, že je možné tam lahve dát tak, že je lze snadno vytáhnout aniž by člověk sundal batoh. To se může zdát jako drobnost, ale pro mě je to docela zásadní. Hydrovaky mně pro cestování nevyhovují a představa sundávání těžkého batohu pro každé napití už vůbec ne.
Díky chytře řešeným kapsám není problém vytáhnout lahev s vodou bez sundávání batohu (Hillary Trail)
Uchycení trekových holí
Kdo používá trekové hole tak jistě ocení možnost jejich snadného uchycení za chůze, kterému Osprey říká Stow-on-the-Go™. Občas se totiž stane, že jsou hole kvůli změně terénu náhle na obtíž a je třeba je někam odložit, aby měl člověk volné ruce. Opět není třeba batoh sundávat, stačí hole provlíknout dvěma poutky - jedno je na ramenním popruhu batohu a druhé dole vlevo na boční straně batohu. Pro lepší představu mrkněte na video níže. Pokud hole nebudou potřeba delší dobu, není samozřejmě problém je pevně a bezpečně přichytit na batoh jedním z mnoha popruhů. To jsem ocenila především při stopování, protože kdybych je měla v ruce, tak jsem si jistá, že by dřív nebo později v nějakém autě zůstaly;)
Jedno z míst, kde se hodilo snadné uchycení trekových holí (trek v Jižním Fjordlandu)
Víko batohu
Vychytávkou, která někdy přijde vhod snad každému, je možnost oddělit horní víko od batohu a používat jej jako ledvinku. Rychle a snadno se z něj stane opravdu plnohodnotná, pohodlná a prostorná ledvinka. My jsme ji využívali na kratší výšlapy, kam jsme se nechtěli tahat s batohem, ale potřebovali jsme někam dát jídlo, pití a bundy - tohle všechno se do ní vlezlo pro dva lidi. Když byla takhle plně naložená, tak bylo pohodlnější ji nosit křížem přes rameno, ale účel stále plnila.
Víko lze oddělat a používat jako ledvinku (Mt Taranaki)
Uložení cenností a dokumentů
Jestli nějakou kapsu používám na batohu opravdu často, tak to bude ta v horním víku batohu, kam cpu svačiny, mapy, průvodce, brýle, šátek...zkrátka téměř vše, co budu během dne potřebovat. Ariel ji má perfektní: je prostorná a hlavně má dostatečně dlouhý zip, takže se dá v kapse dobře přehrabovat. Víko batohu ale pro mě přineslo také zatím jediné zklamání z batohu - chybí mi tu na jeho vnitřní straně (kam není přístup, když je víko připnuté) "ukrytá" kapsa na cennosti. Tu jsem dřív často využívala, tak jsem byla z její absence nejdřív docela nešťastná, ale našla jsem její náhradu.
Tou se pro mě stalo místo určené pro hydrovak, který ale stejně nepoužívám. Osprey jej u této verze batohu už umístil tak, že je snadno přístupné "z venku" na zádech - při vstupu do kapsy tedy není potřeba vstupovat do zabaleného batohu a přehrabovat se ve věcech.. Přestože nemám hydrovak, tak praktické umístění oceňuju, protože tento prostor využívám k uložení dokumentů (vytištěné letenky, rezervace, kopie dokladů..) které se mi tak moc nezmačkají a vím, kde je najdu.
Sedí perfektně a to je hlavní (Tongariro NP)
Už nechybí kapsy na bederáku ani pláštěnka
Když už jsme u těch kapes, tak jsem si vzpomněla, že jsem si předchozí verzi Arielu chtěla koupit už před několika lety, ale tehdy mně jedna "drobnost" odradila. Chyběly kapsy na bederáku. Vím, pro spoustu lidí je to opravdu nepodstatný detail, ale já na nich trvám - chci mít balzám na rty, kapesníčky a jiné drobnosti po ruce. Nyní už má Ariel na bederním pásu dvě parádní prostorné kapsy s dobře ovladatelnými zipy.
Předchozí verze Arielu (z těžko pochopitelného důvodu) neměly integrovanou pláštěnku, ale i tady Osprey přišel s vylepšením a pláštěnku najdete v horní malé kapse na víku. Je to podle mě docela praktické umístění, ale komu by nevyhovovalo, tak může lehce odepnout a nosit jinde. Rozhodně je fajn, že pláštěnka není přišitá napevno, hodí se to třeba i při jejím sušení.
U této verze batohu už nechybí pláštěnka (Tongariro NP)
Odolnost
Přestože se obvykle snažím zacházet s věcmi opatrně, tak zrovna u naloženého batohu se mně často stává, že s ním unavená celkem bezohledně mrsknu o zem. A protože po výšlapu je potřeba odpočinek, tak si pak na něj většinou i sednu. Na batohu samotném se to zatím nijak neprojevilo, ale všimla jsem si malé dírky na jednom místě pláštěnky. Ale je opravdu malinká a nezvětšuje se, tak to snad nebude mít na její funkčnost zas tak zásadní vliv. Kdybych ji časem zničila úplně, tak se dá samozřejmě dokoupit nová. Velmi dobře na mě působí zipy, fakt nemám strach, že by se při pěchování batohu rozjely. V pohodě jsou zatím i všechny přezky, včetně té na bederáku.
Osprey bych si koupila znova
Celkově jsem s batohem
Ariel moc spokojená a doufám, že mně bude ještě dlouho sloužit a vyrazí se mnou
na spoustu cest. Všechno nasvědčuje tomu, že tomu tak opravdu bude, protože to
zatím vypadá, že má opravdu kvalitní zpracování i materiály. Výše zmíněné
vychytávky typické pro batohy Osprey jsem si oblíbila natolik, že jsem se
rozhodla, že si i menší batoh o objemu 40l pořídím od stejné firmy. Na závěr
jedna menší nevýhoda - batoh se mezi cestovatelkami z celého světa těší opravdu
velké oblibě a červená barva padla do oka nejedné z nás, takže občas musím
dávat pozor na záměnu. Už aby obměnili barvy;)
Už je to více než dva týdny, co jsme opustili Nový Zéland. Strávili jsme tu úžasný rok, který jsme si moc užili, ale už přišel čas vyrazit zase dál.
Přilétáme na Tongu
Nejdříve jsme zamířili na Tongu, teď jsme v Austrálii a pak máme v plánu navštívit Barmu. Pro samé cestování teď nenacházíme čas psát příspěvky na blog, ale všechno se tu časem objeví. O naše cestovatelské zážitky se podělíme nejspíš až po příjezdu domů, takže v druhé půlce října očekávejte novinky:)
