Zobrazují se příspěvky se štítkemVancouver. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVancouver. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 21. června 2016

Jaro ve Whistleru

Příchod jara do Whistleru pro nás znamenal řadu změn - přestěhovali jsme se, koupili auto, přivítali dvě návštěvy a začali podnikat více výletů. A hlavně taky konečně vylezli medvědi! O tom všem bude následující příspěvek.
Ze začátku jara jsme medvědy potkávali hlavně na golfovém hřišti
Koncem sezóny se uvolnila nová místa na ubytovně pro zaměstnance, tak jsme se konečně mohli sestěhovat dohromady. Dostali jsme místo v budově, které se říká Brio a leží asi pět minut chůze od vesnice. Oproti našemu předchozímu ubytování, Glacieru, je to tu novější a prostornější. Především jde ale o samostatný "byt", kde máme pro sebe ložnici, kuchyň, obývák, koupelnu a dokonce i prostorný balkón. Po spaní na palandě a sdílení pidipokoje s cizím člověkem a zbytku bytu s dalšíma dvěma, to byla hodně příjemná změna. Takový luxus se samozřejmě promítl i do výšky nájmu (platíme 620 CAD na osobu měsíčně namísto dřívějších 360), ale opravdu to stojí za to, máme tu neporovnatelně větší pohodu a komfort. Díky prostornému obýváku jsme navíc neměli problém ubytovat návštěvy, což jsme také hned využili. 

Pohled z kuchyně do obýváku
Vzhledem k plánovanému letnímu cestování jsme se zjara začali poohlížet po autě. Pošoupla nás taky blížící se návštěva Lukášova táty, během které jsme chtěli být mobilnější a nemuset spoléhat jen na autobusy. Chtěli jsme auto, ve kterém se pohodlně vyspíme, doveze nás na Aljašku a zpět a zároveň nás jeho koupě nezruinuje. Volba nakonec padla na Nissan Xterra z roku 2002, který už má sice něco najeto, ale předchozí majitelka ho pravidelně servisovala. Zaplatili jsme za něj 3200 CAD, což není úplně nejlevnější ojetina tohoto typu, ale udělaly na nás dojem doložené doklady od všech oprav a taky názor Lukášova kolegy, nadšence do aut,  který nám koupi doporučil. Tak držte palce, ať nás někde uprostřed Yukonu nezklame:). 

Nissan nás veze z výletu k Joffre Lakes
V půlce dubna za námi dorazil na dvoutýdenní návštěvu Lukášův táta, tak jsme podnikli několik výletů. Nejdříve jsme vyrazili do Seattlu, kam je to z Vancouveru jen 230 km, takže jsme neodolali a vyrazili poprvé do USA. Na hranicích se imigračnímu úředníkovi moc nezdála syrská víza v našich pasech, ale nakonec se rozhodl nás vpustit. Ubytování jsme zamluvili předem v hostelu HI Seattle American Hotel, který měl dobrou polohu v centru. Prošli jsme si město, odpočinuli si u vody a navštívili největší místní atrakci, slavnou věž Space Needle. Hlad jsme zahnali pravým americkým burgerem obřích rozměrů. Cestou zpět ze Seattlu jsme se zastavili u působivých Snoqualmie Falls nedaleko od města. 
Centrum Seattlu
Pohled z přístavu na Olympic Mountains
Space Needle
Společné foto na Space Needle
Burger v Seattlu
Snoqualmie Falls
Lukášův táta je nadšený lyžař, takže následovalo několik dní na svahu ve Whistleru. Lyžování jsme prokládali procházkami po okolí, kdy jsme nevynechali jezero Lost Lake a na několikátý pokus se nám i podařilo ukázat Lukášovo tátovi medvěda, který se jako již tradičně pásl na golfovém hřišti. Vyrazili jsme taky na sever od Whistleru k vodopádům Nairn Falls a do městečka Pemberton. 
Lost Lake
Nairn Falls
Pemberton
V dalších dnech jsme se šli podívat na Train Wreck, vlakové vagony v lese, které místní přetvořili na bike park zdobený graffiti. Odtud už jsme jeli zpět do Vancouveru, kde jsme si užili procházek po centru města, slunění na pláži a já jsem si tu zaběhla svůj první půlmaraton. Přestože jsem tu prožili celé první dva měsíce v Kanadě, až teď jsme si Vancouver pořádně užili a ocenili jeho krásu. Prosinec a leden byly tmavé a většinou upršené, ale naše návštěva na konci dubna byla úplně o něčem jiném, na pláži jsme si i vlezli kousek do vody!
Train Wreck
Moře i hory, Vancouver má všechno.
Nábřeží patří pěším, cyklistům a běžcům.
Pohodová pláž přímo v centru města
V cíli půlmaratonu
U stanice trajektu v North Vancouveru
Jako další k nám na návštěvu dorazil Oncek, se kterým jsme se už dříve potkali ve Vancouveru, kam se nedávno přestěhoval z Calgary. Popili jsme slivovičku, zavzpomínali na společný rok na Novém Zélandu a další den vyrazili k Joffre Lakes. Je to jeden z nejoblíbenějších treků asi hodinu a půl autem od Whistleru. My jsme tu byli v první půlce května, kdy ještě ležel na části trasy sníh, tak tu nebylo tolik lidí, což bylo dost příjemné. Jezera byla krásná a to i přesto, že to třetí, nejvýše položené, bylo ještě zamrzlé. Tyrkysová vodní hladina, na březích vzrostlé stromy a v pozadí ledovec - reklama na kanadskou přírodu. Protože se Onckovi ve Whistleru vydařilo počasí, tak jsme si ještě druhý den vyjeli lanovkou na horu Blackcomb a obdivovali panoramata.
Druhé jezero
Chipmunk - tady u Joffre Lakes, ale běhá nám i kolem baráku
U třetího jezera
Druhé jezero
Společnost u oběda na Joffre Lakes
Jarní výhled z Blackcombu
Na Randezvous Lodge
V dalších týdnech jsme se vždycky o dnech volna snažili někam vyrazit. Byli jsme se podívat na starobylé cedry na Ancient Cedars Trail nebo se projít mezi sněhovými stěnami na hoře Whistler. Naposledy jsme vyrazili na celodenní výlet k Rainbow Lake, který nás perfektně naladil na blížící se čtyřměsíční cestování - v plánu je Yukon, Aljaška a kanadské Rockies!
Ancient Cedars
Casey a Yuki u obřích cedrů
Ancient Cedars Trail
Lukášův kolega z práce, Australan Casey a jeho japonská přítelky Yuki
Snow walls na hoře Whistler
Vytvořené rolbaři ze zbytků sněhu
Cestou k Rainbow Lake
Jak jsme se blížili k Rainbow Lake, přibývalo sněhu
Občas se ze sněhu vynořila stezka
Rainbow Lake

pondělí 25. ledna 2016

První týdny v Kanadě: bydlení, práce i NHL a lyžovačka

Mezi doplňováním článků o našem cestování na podzim minulého roku už je taky na čase zmínit, že se momentálně nacházíme v kanadském Vancouveru. Cestování po světě se nám zalíbilo, podařilo se nám získat víza, tak jsme se rozhodli nadělit si ještě jeden rok života v zahraničí. Nejvíc nás do Kanady táhla divoká příroda, proto padla volba na Britskou Kolumbii, kterou si chceme v létě pořádně procestovat. Stejně jako na Nový Zéland jsme i do Kanady vyrazili na roční pracovní víza Working Holiday, díky kterým si tu můžeme na cestování něco vydělat. Náš plán je přes zimu pracovat a koncem jara začít cestovat. A tak nás po příletu čekala již dobře známá procedura hledání ubytování, práce a vyřizování dalších formalit.
První dny ve Vancouveru, foto z Burrrard Bridge

Zařízení SIN, banky a zprovoznění mobilu

Hledání práce nutně předcházelo vyřízení čísla SIN (Social Insurance Number), které je potřeba, aby člověk mohl v Kanadě legálně pracovat. Na úřadě Service Canada nám číslo vydali během pár minut, stačilo jen předložit víza a pas, oproti obdobnému číslu na Zélandu opravdu rychlovka.
Trochu zákeřnější se ukázalo zprovoznění simky v mobilu, protože v mém historickém přístroji místní karty nefungují. Používají tu totiž jinou frekvenci než Evropě, ale stejně jsem plánovala pořídit si zde nový telefon, tak se to aspoň urychlilo. Stejně tak výběr operátora nebyl úplně jednoduchý, protože některé výhodné tarify jsou dostupné jen s kanadskou kreditní kartou. K tomu se operátoři velmi liší pokrytím a dokonce i tím, jaké používají frekvence - jeden z těch, co jsme zvažovali, na Lukášově telefonu vůbec nefungoval. Nakonec jsme se rozhodli pro lokálního operátora Mobilicity, který měl docela výhodnou předvánoční akci, takže platíme 25 CAD měsíčně za neomezené SMS a volání (také samotná simka, přijímání hovorů a další zdánlivé samozřejmosti jsou v tomto případě zdarma, což zde není samozřejmostí).
Založení bankovního účtu by samo o sobě nebyl problém, ale najít banku bez poplatků už tak lehké nebylo. A to jsme si mysleli, že vybírání  poplatků za vedení účtu je specialita českých bank. Nakonec jsme si založili účet u Skotiabank, ale příliš už jsme se v nabídkách konkurence nepitvali, protože nás dost vyčerpalo hledání výhodného mobilního operátora. 
Javorové listy v centru Vancouveru

Hledání bydlení  

Vybaveni funkčním kanadským číslem jsme se mohli konečně naplno pustit do hledání bydlení, protože nocování na hostelu se dlouhodoběji dost prodraží. Hledali jsme i ve facebookových skupinách, ale  především na dvou inzertních webech: Craiglist a taky Kijiji. Měli jsme štěstí, že jsme přijeli koncem měsíce, protože je tu často zvykem pronajímat pokoje od 1. v měsíci. Konec listopadu taky asi není doba, kdyby se do města hrnulo nejvíce lidí nebo přijížděli studenti, takže jsme měli z čeho vybírat. Během pár dnů jsme absolvovali hned několik prohlídek a někdy jsme se nestačili divit, jaká hrůza se ze slibně vypadajícího inzerátu vyklubala. Nehledali jsme žádný luxus, ale přece jen po zimě, kterou jsme v novozélandském Queenstownu strávili ve všelijakém domě, jsme chtěli trochu příjemnější prostředí. Dalším požadavkem byla dobrá dostupnost veřejnou dopravou, protože auto v prvních měsících kupovat nechceme. Nakonec se zadařilo a našli jsme prostorný pokoj v pěkném domě, který sdílíme s milými spolubydlícími. V okolí máme několik autobusových zastávek, na metro Skytrain je to pěšky slabou čtvrthodinku. Jako pár platíme 780 CAD měsíčně, což nebyla nejlevnější varianta, ale za ten komfort co tu máme, to rozhodně stojí. Nastěhovali jsme se přesně týden po příletu. 
Náš pokoj
                              
                                     Obří lustr v hale

Skvěle vybavená kuchyň
Náš dům

Vánoční snídaně se spolubydlícíma z Austrálie, Chile, Koreje a Kanady

Hledání práce

Shánět práci jsme pořádně začali až když jsme měli vyřešené bydlení. Jednak na to pro samé prohlídky nejprve ani nebyl čas, a taky jsme si chtěli vybírat podle lokality, abychom nedojížděli přes celé město. I v tomto případě jsme vsadili na osvědčené weby Craiglist a Kijiji, ale vyhledávali jsme i cíleně stránky firem, kde nás lákalo pracovat. Vzhledem k tomu, že jsme na Novém Zélandu oba pracovali jako prodavači ve sportovním obchodě, tak jsme se na tyto pozice zaměřili i tady. Svoje životopisy jsme tomu pochopitelně přizpůsobili, takže já jsem vymazala pracovní zkušenosti z českých neziskovek a pěkně rozepsala svoji kariéru prodavačky na Zélandu. 
Můj oběd v práci tu často vypadá stejně jako v Aucklandu, mají tu taky levné sushi, hurá!
Podle všeho to zaujalo, protože jsem za dva dny šla na pohovor a za necelý týden od zahájení hledání práce nastoupila. Aby to ale nevypadalo tak hladce, tak mému úspěšnému pohovoru do sportovního obchodu předcházelo menší fiasko, když jsem se ucházela o práci v restauraci. Požadavky v inzerátu jsem bohatě splňovala a pozvali mě hned na pohovor, tak jsem se už viděla jak budu roznášet asijské pokrmy. Na místě ale pohovor vedl evidentně někdo jiný, než autor inzerátu, protože ten jaksi zapomněl podotknout, že bez znalosti čínštiny se nedorozumím s nikým v kuchyni. Nicméně díky nepřijetí do restaurace teď dělám v obchodě s oblečením na jógu, kam to mám deset minut pěšky a ještě relativně dobře platí. Lukáš si našel práci podobně rychle, pracuje v obchodě, kde prodává lyže a další vybavení na hory. Hlavní kouzlo jeho zaměstnání spočívá v tom, že tento obchod je sice ve Vancouveru, ale patří pod Whistler Blackcomb, kam dostal Lukáš jako zaměstnanec sezónní skipas a půjčení lyžařského vybavení pro sebe i pro mne zdarma.
Já v práci prodávám elasťáky, tak mám aspoň v čem chodit běhat;)

Poprvé na NHL

Kromě chození do práce jsem zatím stihli jít do kina na Star Wars, do hospody na kvíz, a nedávno jsme poprvé viděli naživo zápas NHL. Do Vancouveru zrovna přijela Florida s rozjetým Jardou Jágrem, tak jsme si to nemohli nechat ujít;) Jarda je tu hvězda, bavili se o něm i lidi ve frontě na párky. Na stadionu jsme potkali taky jeho slavný fanklub - chlapi nosí paruku v sestřihu z dob největší Jardovy slávy a různé dresy, které za svoji dlouhou kariéru oblékal, jeden měl dokonce i kladenský! 
Fanklub Jardy Jágra, jsou to fakt šoumeni
Go, Canucks, go!
Čekáme na úvodní buly
Byli tam - Jágr i Vrbata
Kolik na napočítáte českých vlajek? Je vidět, že Jarda  táhne

Ježdění ve Whistleru

Jednu neděli jsme se s našima spolubydlícíma, Kelsey a Richardem z Austrálie, vypravili do lyžařského střediska Whistler. Z Vancouveru je to sem dvě hodiny jízdy autem, takže abychom tu byli včas a vyhnuli se zácpě, vyráželi jsme už v šest ráno. Měli jsme štěstí na krásné počasí - celý den nám svítilo a přitom byl i dobrý sníh. Sjezdovek je tu opravdu hodně, ani náhodou se nám nepovedlo projet je za jeden den  všechny. Zkrátka pro lyžaře a snowboardisty opravdu ráj! Moc se nám tu líbilo, takže jakmile se naskytly vhodné okolnosti, rozhodli jsme se, že se do Whistleru přestěhujeme. Ale o tom už zase v příštím příspěvku.
Inukshuk na hoře Whistler
Počasí nám vyšlo dokonale
Nevěděli jsme, kde se dřív vyfotit
Vzpomínáte na ZOH v roce 2010?