Naše bydlení v Aucklandu

Už od prvních dnů v Aucklandu jsme se snažili najít si dlouhodobé ubytování, abychom zbytečně nevyhazovali peníze za hostely. Vzhledem k nespolehlivé veřejné dopravě jsme chtěli zůstat v centru, abychom všude snadno došli pěšky. Nebylo to ale tak jednoduché, protože jsme tři a hledali jsme dva pokoje v jednom bytě nebo domě. Nabízelo se tedy najít si podnájem malého bytu, nebo se k někomu přidat na spolubydlení. 

Naše adresa v Aucklandu

První možnost, tedy že si najdeme dvoupokojový byt, byla docela reálná a překvapivě ani ne tak finančně nedostupná (byty v centru se dají sehnat za méně než 400 NZD týdně). Jako problém se ale ukázalo, že majitelé po nás chtěli závazek, že v bytě zůstaneme minimálně na půl roku, což se nám nelíbilo. Ale musím říct, že prohlídky bytů byly docela zábavné, protože probíhaly za plného provozu, kdy v bytě ještě bydleli končící nájemníci. Takže jsme se třeba ve skupině cca 15 lidí stali svědky indické večeře v miniaturní kuchyni atd.

Budova má asi 13 pater - my bydlíme v prvním a Oncek ve třetím

Přidat se k někomu jako spolubydlící bylo složité hlavně proto, že se málokdy objevila nabídka dvou ložnic najednou, protože většinou hledali náhradu jen do jednoho pokoje. Navíc jsme byli docela vybíraví ohledně místa, protože se nám nechtělo příliš vzdalovat od centra.

Shodou okolností jsme cestou z jedné prohlídky bytu šli okolo budovy Mount Terrace, kde na venkovní ceduli nabízeli levné ubytování pro studenty. Ani jsme nepočítali s tím, že by nám jako nestudentům mohli něco nabídnout, ale přesto jsme vešli dovnitř, že se optáme. Na vrátnici byla paní Vendy a k našemu překvapení nám řekla, že nám může nabídnout dlouhodobý pronájem pokojů přestože nejsme studenti. Po prohlídce pokojů jsme se domluvili, že jí dáme do dalšího dne vědět a případně přineseme rovnou i zálohu, aby s námi počítala a pokoje nám rezervovala. Líbila se nám poloha v centru města, slušná cena (200 NZD týdně za dvoulůžkový a 170 týdně za jednolůžkový pokoj) a nemuseli jsme se zavazovat na tak dlouho, jak po nás chtěli jinde (tady na 4 měsíce oproti 6 - 12 jinde) . Tak jsme se rozhodli, že nebudeme dlouho váhat a půjdeme do toho - po týdnu čekání, až se pokoje uvolní, jsme se nastěhovali.

Společná kuchyňka

Co si budeme povídat, bydlení tady má své limity, ale s poměrem cena-poloha ve městě-výkon jsme spokojení. O velikosti a vzhledu pokoje si můžete udělat představu z fotek - ano, opravdu se sem kromě letiště skoro nic nevleze;) Takže není místo ani na židle k psacímu stolu, proto tento blog píšu sedíc na kraji postele.

Náš dvoulůžák

Znalci outdoorového vybavení si možná všimli, že máme na posteli dost teplé péřové spacáky, které jsme si původně kupovali kvůli loňskému treku v Kyrgyzstánu. Kupodivu se neztratí ani tady při spaní v místnosti, což by mě dřív ani nenapadlo. Ale nic na plat, novozélandské domy něco jako izolaci neznají, takže je tu pěkná kosa. S přicházejícím jarem už ho sice mám rozepnutý, ale vedro mně opravdu není.

Místa není zbytečně moc:)

Náš dvoulůžkový pokoj máme v "apartmánu", kde jsou ještě další 3 pokoje; jeden dvoulůžkový a dva jednolůžkové. Společně s nimi sdílíme dvě koupelny, jejichž součástí je i WC. Kupodivu se mi ještě nestalo, aby byly obě koupelny naráz obsazené a já musela čekat. Kuchyň máme společnou s mnohem více lidmi - nevím přesně s kolika, ale patří mezi ně i Oncek, který bydlí o dvě patra výš.

Dveře do našeho pokoje!

Zdravím ze společné koupelny:)

Ostatní nájemníci jsou z drtivé většiny studenti pocházející z některé z asijských zemí. To se projevuje mimo jiné tím, že je v kuchyni plno hrnců speciálně určených na vaření rýže. Nejvíc se bavíme s klukama z Indonésie, kteří tu studují obchod, a s Japoncem, který chodí do školy pro kuchaře a plánuje se na Zélandu usadit na trvalo.