Z Taumarunui na konci Forgotten World Highway jsme v pohodě dostopovali k hostelu YHA National Park, kde jsme měli zaplacené přespání. Čekal nás totiž Tongariro Northern Cicuit - čtyřdenní trek, na který jsme si chtěli pořádně odpočinout.
|
Na vrcholu Mt Ngauruhoe |
Tongariro Northern Circuit je okruh vedoucí Národním Parkem Tongariro, nejstarším na Novém Zélandu a čtvrtým nejstarším na světě. Území je na seznamu UNESCO, kde je jako jedno z mála míst na světě vedeno zároveň jako přírodní i kulturní památka. Kromě jedinečné přírody se tu nachází i řada míst posvátných pro Maory. Většina návštěvníků volí jednodenní trasu tzv. Tongariro Alpine Crossing, která bývá označována jako nejhezčí jednodenní túra na Novém Zélandu. Osobně si ale myslím, že rozhodně stojí za to zdržet se tu déle a absolvovat celý čtyřdenní okruh Tongariro Northern Circuit, jehož součástí je i zmiňovaná jednodenní trasa Tongariro Alpine Crossing. Už kvůli tomu, že zbytek okruhu je stále velmi zajímavý a nepotkáte zde tolik lidí.
|
Výhled na NP Tongariro od YHA hostelu |
Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. Great Walk, tak je nutné zamluvit si zavčas místa na spaní, ať už se jedná o chaty (54 NZD osoba/noc) nebo tábořiště (18 NZD osoba/noc). Trek je populární a počet míst omezený, takže v sezoně je potřeba plánovat dopředu. My jsme se rozhodli pro tábořiště, která jsou v bezprostřední blízkosti chat a je možné využívat jejich vybavení - toalety a plynové vařiče. Chaty spravují rangeři zpestřující večery tzv. hut talkem, ve kterém seznámí návštěvníky s bezpečností, pravidly chování v národním parku, předpovědí počasí a místní faunou a flórou. Rangeři jsou většinou zajímaví a svérázní lidé a tak nejsou hut talky žádná nuda - viděli jsme tak třeba mrtvého posuma (novozélandského nepřítele číslo jedna) právě vytaženého z pasti, nebo slyšeli poutavé vyprávění o sopečných erupcích v okolí. Ranger živě vyprávěl, jak se žhavé kameny valily všude okolo a jeden dopadl na chatu, kde prorazil nejen střechu ale i všechny tři palandy. Na stejného rangera a jeho vyprávění narazil i pán, který nás pak vzal na stopa. Byl tu se svojí rodinou a jeho malou dceru historka tak poznamenala, že skoro celé čtyři dny brečela a nechtěla spát v chatách:)
|
Upozornění na sopečnou aktivitu - když to tu bliká, tak se dál nesmí |
Tento trek pro nás byl výjimečným zážitkem, protože se jedná o stále aktivní vulkanickou oblast, plnou sopek, lávových vyvřelin a všudypřítomného sirného zápachu. To všechno vytváří speciální atmosféru, kterou využili i filmaři při natáčení Pána prstenů. Na nás asi nejvíce zapůsobil výhled z vrcholu sopky Ngauruhoe (2 291 m) známé ze zmiňované trilogie jako Hora Osudu. Tato odbočka z trasy nám zabrala tři hodiny a rozhodně stála za to. Za zmínku určitě stojí například taky smaragdová jezírka, ale celý trek je velmi působivý a po všechny čtyři dny vede jedinečnou krajinou. Fotky asi řeknou víc...
První den je krátký a po rovině - cesta k Mongatepopo Hut
|
Západ slunce u Mongatepopo Hut |
|
Tábořiště u Mongatepopo Hut |
|
Výhled z Mt Ngauruhoe |
|
Výšlap na Mt Ngauruhoe |
|
Kráter Mt Ngauruhoe |
|
Vzdalujeme se od Mt Ngauruhoe |
|
Blížíme se ke smaragdovým jezírkům |
|
Mlha ustoupila a ukázala se nám smaragdová jezírka |
|
Počasí tu nebylo úplně ideální, ale aspoň to vypadalo dramaticky;) |
|
Nejmenší ze smaragdových jezírek |
|
Od smaragdových jezírek k Oturere Hut |
|
Měsíční krajina během druhého dne treku |
|
Tábořiště u Oturere Hut |
|
Ranní hygiena u Oturere Hut |
|
Večerní Mt Ruapehu - nejvyšší vrchol Severního ostrova 2 797 m |
|
Plácek pro stany u Waihohonu Hut |
|
Poslední den a pohled na Mt Ruapehu |
nejzajimavejsi foto asi stejne jen z toho crossingu, doporucuji jit mnohem zajimavejsi a opusteny Round the mountain trek na druhe strane.
OdpovědětVymazatJojo, souhlasím, méně profláklé treky jsou většinou minimálně stejně krásné a člověk je nich sám, což je úplně jiný zážitek. Dost jsme si to užili v Jižním Fjordlandu, určitě o tom taky brzo napíšeme příspěvek. V tomto případě to bylo tak, že jakmile se oddělila trasa Tongariro Crossingu, tak jsme byli na treku sami, protože ostatní lidi z tábořiště/chaty vyráželi v úplně jiné časy, tak jsme je potkali zase až večer. A to jsme to šli koncem ledna, takže ve vrcholu sezóny.
OdpovědětVymazat