neděle 31. srpna 2014

Stopover v Taipei

Během našeho letu z Říma do Aucklandu letadlo přistálo v Dillí, Taipei a Brisbane. Z těchto měst jsme si mohli vybrat, když jsme zvažovali, jestli využít tvz. stopover, tedy přerušení letu, po jehož skončení cestující opět nastoupí a pokračují do své destinace. Vzali jsme to jako vítanou příležitost navštívit místa, kam se jen tak nepodíváme, ale nechtěli jsme za tento výlet utrácet před Zélandem moc peněz. Když jsme zvážili ekonomické hledisko, tak jasně vyhrála Taipei, protože stopover zde letenku prodražil jen o zanedbatelných 300 Kč (v Dillí i Brisbane by to bylo asi desetkrát tolik) a navíc pro vstup nepotřebujeme víza, čímž odpadlo vyřizování a další výdaje za poplatky. Více o stopoverech píše pan Thér, přes kterého jsme letenky kupovali, na svém webu. Stopover může trvat klidně i několik měsíců, ale my jsme se spokojili s jedním dnem.

Úschova zavazadel

Na letišti (mimochodem dost pěkném) jsme vyplnili krátký dotazník, který jsme předložili úředníkům, kteří nám pak do pasu otiskli razítko dovolující nám 90 dnů pobytu na Taiwanu. Jakmile jsme na pásu našli naše zavazadla, začali jsme řešit, kam je dáme, protože táhnout se nimi do centra se nám rozhodně nechtělo a navíc bychom tak i znehodnotili jejich ochranné obalení ve folii, což by byla pro další cestu škoda. K naší radosti se potvrdila informace, kterou jsme četli někde na internetu, že je možné zavadla nechat na letišti v úschově a při návratu stáčí aerolinkám předat lístek, na základě kterého si zavazadla převezmou a naloží do vašeho letadla, takže se už nemusíte o nic starat.

Letiště v Taipei

Hostel

Přes internet jsme si na webu HostelWorld zamluvili ubytování v hostelu Holo Family, který nabízel na dobrou cenu třílůžkový pokoj (1800 TWD za pokoj/noc, tedy asi 420 Kč na osobu) , což se nám přesně hodilo. Navíc se nachází v centru hned u hlavního nádraží a stanice metra, takže je dobrým výchozím bodem pro návštěvu různých památek.Na letišti jsme snadno našli autobus, který nám hostel v emailu doporučil, takže jsme si v hale koupili lístek a jeli na konečnou v centru města.

Až nečekaně lehce se nám podařilo najít i samotný hostel, takže obavy o to, jak se budeme orientovat v zemi, kde nerozluštíme ani písmeno, se nepotvrdily. Taipei je na turisty připravená a mnoho nápisů je zde i v angličtině. Na druhou stranu tu ale moc turistů není, nebo alespoň ne těch evropských, potkali jsme jich jen pár za den, což bylo moc příjemné. Dalo by se teda předpokládat, že tu budeme platit za exoty a místní obchodníci si na nás smlsnou, ale ve skutečnosti to tak vůbec nebylo, dokonce se nám jako očividných turistům nevnucoval ani žádný otravný taxikář, což je ve srovnání s jinými zeměmi skoro neuvěřitelné.

Hostel byl čistý a příjemný, ani jsem podle fotek nečekala, že budeme mít až tak pěkný pokoj. Dostali jsme povlečení, ručník a zdarma nám také zapůjčili redukci do zásuvky, takže jsme mohli nabít laptopy a dát fotky sem na blog:) Dobře jsme se vyspali, což bylo po noci v letadle k nezaplacení. Příjemná byla taky snídaně, při které jsme se mohli kochat vyhlídkou na město z 22. patra budovy, ve které se hostel nacházel.

Náš pokoj v hostelu
Vyhlídka z kuchyňky

Jedeme metrem

Před cestou do města jsme si ještě v hostelu půjčili k nahlédnutí průvodce a nechali si od milé paní majitelky poradit, co si nenechat během naší krátké návštěvy ujít. Koupili jsme celodenní lístek na metro a na stejném místě jsme si vzali také moc šikovnou mapu, která v angličtině přehledně popisovala zajímavosti v okolí různých stanic metra. I když normálně ráda chodím pěšky, tak ve zdejším úmorném parnu a dusnu bylo klimatizované metro vítanou úlevou, takže jsme koupě celodenní jízdenky rozhodně nelitovali. Metro navíc bylo neuvěřitelné čisté, až nechápu, jak se jim to daří v takovém stavu udržovat, vagony se uvnitř doslova blýskaly čistotou.

Čekání na metro ve vyznačených lajnách, většina lidí to fakt dodržuje!

Taipei 101

Jasnou volbou byla budova Taipei 101, která byla svého času nejvyšší budovou světa. Vstupné je sice na místní poměry docela drahé (asi 350 Kč), ale za sebe mohu říct, že zážitek z budovy tvaru bambusu a jízdy nejrychlejším výtahem na světe rozhodně stál za to.

Vyfasovali jsme audioprůvodce, tohle je ještě na začátku, kdy nás to bavilo poslouchat;)

Nahoru jsme vyjeli nejrychlejším výtahem na světě!
Ještě, že mě upozornili:)

Tahle obrovská koule zavěšená uvnitř budovy se prý zasluhuje o její stabilitu, tak by měla odolat i zemětřesením, o které není na Taiwanu nouze.
Výhled na město

V dálce 101, vepředu červená lajna, za kterou se nesmí kouřit a místní holky chránící se před sluncem, protože opálení se tady nenosí.

Chrám Langšam

Dál jsme se vydali ke chrámu Langšam (v angličtině přepisují jako Langsham), který je asi nejznámější ve městě a vypadal opravdu působivě. Na místě bylo živo, ale ne nepříjemně přelidněno. V přilehlých uličkách jsme pak viděli zase jinou Taipei, než v okolí stojedničky - jednoduché staré domky, vývařovny, kde jsme se přes počáteční odhodlání neodvážili nic ochutnat, a trhovce prodávající všechno možné.

Před slavným chrámem

Vonné tyčinky už doutnají...

...teď je jen zapíchnout na správné místo.

Oncek v akci

Nádvoří chrámu

Hlavní dopravní prostředek je skútr!

Uličky v okolí chrámu

Trhy poblíž

Ty plechové krabice na ulici měli vždycky nějak pomalované

Dobroty

Kvůli několikahodinové cestě letadlem před námi jsme nakonec velké gastronomické experimenty zavrhli, ale chtěli jsme si dát něco aspoň trochu "místního". Toto nám nakonec dokonale splnil bufet na autobusovém nádraží, kde se celkem hojně stravovali i místní. Dali jsme si menu z nabídky a nelitovali jsme, bylo to fakt dobré a přitom v pohodě stravitelné pro naše evropské žaludky. Na fotce je moje jídlo, které se skládalo z vepřového masa upraveného podobně jako náš smažený řízek (ale skoro vůbec nebylo mastné a zároveň bylo krásně šťavnaté a křupavé) a rýže s kari omáčkou, která byla tak akorát pikantní.

Moje menu v bistru na autobusáku

Pochutnali jsme si!

Čankajšek

Po jídle jsme se už konečně věnovali Taiwanskému národnímu hrdinovi, kterým není nikdo jiný než Čankajšek. Kdyby někdo pochyboval, jak si svého bývalého prezidenta místní cení, přesvědčí je impozantnost památníku, který mu pět let po jeho smrti postavili. Uvnitř je rozsáhlá expozice, kde jsou kromě aut, kanceláře, nebo třeba uniforem, k vidění i jeho fotky snad s každým, kdo v jeho době něco znamenal. Viděli jsme i střídání stráží, které u jeho sochy probíhá každou celou hodinu.

Čankajškův památník

Čankajšek sedící

Všechno, co jste chtěli vědět o Čangovi

Střídání stráží. Nechápu, jak to v tom dusnu dávají, cvičili tam fakt dlouho.

Čankajškův památník tvoří jednu ze stran obrovského náměstí, na jehož druhém konci jsou krásné budovy národního divadla a koncertní síně, které jsou si velmi podobné, ale nejsou úplně stejné. Zajímavá je také bílá brána stojící naproti památníku, jejíž název v angličtině je The Gate of Great Centrality and Perfect Uprightness, ale nějaký rozumný překlad do češtiny mě bohužel nenapadá.

Brána záhadného názvu

Národní divadlo

Po absolvování poslední porce památek jsme už byli dost utahaní, ale přesto jsme se odhodlali jít pěšky k k dalšímu chrámu vyznačenému na mapě. Ten už ale nevypadal ani zdaleka tak zajímavě jako Langšam, takže jsme se rozhodli, že už se jen svezeme metrem na konečnou, kterou nám paní v hostelu doporučila jako místo skvělé k pozorování západu slunce. Nějak jsme ale neodhadli, že se tu stmívá dříve, takže jsme na místo dorazili až úplně za tmy. To nám ale nebránilo v tom vychutnat si tady dobroty nakoupené ve městě a bavit se pozorováním místních hrajících si děcek, které jsou asi zvyklé kvůli šílenému vedru přes den vytahovat tříkolky až po setmění.

Cestou zpět jsme trochu váhali při hledání zastávky autobusu, který nás zaveze zpět na letiště, ale nakonec jsme všechno stihli a nastoupili na palubu vstříc dalším hodinám stráveným v letadle, tentokrát směrem na Brisbane.





7 komentářů:

  1. Ahoj,

    díky za parádní článek. V listopadu se taktéž chystáme do Taipei na stopover a chtěla bych se zeptat ohledně peněz, vybírali jste peníze v bankomatu nebo měnili ve směnárně?

    Díky moc za odpověď, Terka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Terko, vybírali jsme z bankomatu a platili kartou. Netuším, jestli by výměna peněz ve směnárně vyšla výhodněji, my jsme tu byli jen krátce a utratili minimum (hotel jsme už měli zaplacený předem přes net) tak jsme to moc neřešili. Užijte si Taipei;)

      Vymazat
  2. Ahoj Evo,
    článek je super. Chtěla bych se zeptat, nemáš e-mailovou adresu do toho Holo Hostelu? Provedli jsme rezervaci pres booking.com a tak uvedený není... Moc děkuji! Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Lenko, pátrala jsem emailové schránce a kontakt na ně by měl být traveler_hostel@yahoo.com.tw. Tak ať se vám tam líbí;)

      Vymazat
  3. Ahoj, moc děkuji za super článek :) zůstávám v tom samém hostelu a mám rovněž jednodenní stopover. Vzhledem k tomu, že letím sama, už začínám trochu panikařit. Můžu se zeptat, jak těžké bylo najít úschovnu zavazadel na letišti v taipei? a krosnu jste si pak tedy před odletem nevyzvedali, ale dali lísteček paní při check in ?
    díky moc, at se daří, Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Lucie, díky. Úschovu jsme našli snadno, nasměroval nás zaměstnanec letiště. A pokud si dobře pamatuju, tak se zavazadly to bylo tak, jak rikas- stačilo předat lísteček a oni jej už odbavili. Tak žádné obavy a užij si to tam;)

      Vymazat
  4. Ahoj, my jsme se teď také vrátili z docela dost dlouhé túry a musím tedy podotknout, že náš veliký pomocník na cestách byly tyto vakuové dózy na jídlo, protože si nedokáži představit, že bychom si museli někde neustále jídlo kupovat... Takto nám jídlo vydrželo i několik dní a to je strašně fajn :-)

    OdpovědětVymazat