Po příletu do Aucklandu nás čekal krátký pohovor s imigračním úředníkem, který nám po zodpovězení pár otázek dal razítko do pasu, aniž by chtěl vidět naše vytištěná víza, pojistky nebo výpisy z bankovních účtů (což je jeden z požadavků pro udělení víz Working Holiday).
Kontrola na letišti
Pak už následovala nezbytná kontrola věcí, na kterých může být zemina, tedy například kolíků od stanu nebo turistických bot. Nový Zéland má totiž díky své geografické poloze to štěstí, že zde nejsou přítomní třeba škůdci, se kterými zemědělci v Evropě nebo USA bojují různými postřiky. O to místní pochopitelně nestojí, tak si pečlivě hlídají, aby jim lidé přijíždějící z jiných zemí nic škodlivého na svých podrážkách nepřivezli. Proto musí každý, kdo prochází kontrolou při vstupu do země, vyplnit dotazník, kde odpovídá na otázky týkající se mj. také toho, jestli nemá v zavazadle něco, co přišlo do styku s hlínou nebo zvířaty. Kdo by tyto věci nenahlásil, vystavuje se docela vysoké pokutě. My jsme oznámili, že máme v batozích použitý stan i trekové boty. Museli jít proto stranou k úředníkovi, před kterým jsme věci vybalili a ukázali ke kontrole. Pán vše pečlivě prohlédl, ale byl moc milý a ptal se nás na naše plány na Zélandu a taky nás upozornil, že je tu teď docela chladné počasí.
 |
| Deštivé odpoledne v parku Auckland Domain |
Jedeme na hostel
Že měl pravdu jsme zjistili záhy poté, co jsme vyšli ven z letištní haly - bylo opravdu dost chladno! Nasedli jsme ale brzy na městský autobus, který nás za 16 NZD dovezl do centra. Panu řidiči jsme řekli, do kterého jedeme hostelu, a on nás pak upozornil, kdy máme vystoupit. Evidentně má s turisty na lince z letiště zkušenost, takže nám i poradil, jak se k hostelu ze zastávky dostaneme. Při prvním rozkoukávání nám bylo jasné, že o asijskou kuchyni nebude nouze, protože ulice, po které jsme procházeli, nabízela nespočet restaurací od indických, přes čínské, japonské nebo třeba korejské.
Oncek zarezervoval tři noci v hostelu YHA Auckland City, což se ukázalo jako dobrá volba, protože je v centru a nabízí v porovnání s konkurencí docela dobré ceny. Poloha v středu města se hodí, protože se všude dostaneme pěšky a nemusíme tak řešit jakým jet autobusem a utrácet za jízdenky.
Začínáme zařizovat
Přiletěli jsme v pátek večer a hned v sobotu dopoledne jsme se nedočkavě vydali vstříc zařizování potřebných formalit, tedy vyřízení daňového čísla IRD a založení bankovního účtu. Jediná otevřená pobočka pošty a banky se ale v našem okolí nacházela v městské nemocnici, která měla ale jen omezený provoz a IRD ani účet nám zde zařídit nemohli. Museli jsme to tedy nechat na pondělí, ale paní nám dala alespoň potřebný formulář a poradila, jaké doklady si máme vzít s sebou. Dali jsme si oběd v nedalekém indickém bistru (kuřecí maso v omáčce s rýží za 8 NZD) a vydali se na krátkou procházku. Moc jsme ji ale kvůli chladnému (cca 12 stupnů) a deštivému počasí neprotahovali a prošli jsme jen kousek parku Auckland Domain.
Další den jsem si udělala procházku asi 8 km a sešla se se svojí spolužačkou z gymplu Soňou a jejím kamarádem Adamem, kteří jsou v Aucklandu už skoro rok, tak nám dali spoustu dobrých tipů. Setkali jsme se v restauraci v Mission Bay, takže jsem cestou poprvé viděla místní pláže. A musím říct, že přestože byla zima a dost foukalo, tak se mi moc líbily, takže už se těším, až bude lepší počasí! Kluci zatím na hostelu pracovali na novozélandské podobě svých životopisů a hledali inzeráty nabízející ubytování. Najít si bydlení je pro nás totiž v současnosti tématem číslo jedna.
Žádné komentáře:
Okomentovat