Zima ve Whistleru

Jak už jsme naznačili v minulém příspěvku, po dvou měsících ve Vancouveru jsme se rozhodli, že si chceme užít zimu na sjezdovce a odstěhovali jsme se do Whistleru. Od února tak bydlíme v tomto lyžařském středisku a volné dny trávíme na kopci.

Přesunu z Vancouveru do hor nelitujeme

Strávit naši kanadskou zimu na horách nás lákalo už dřív, ale vzhledem k tomu, že jsme přiletěli až koncem listopadu, tak už jsme s tím nepočítali. Střediska nabírají nové lidi v říjnu a od listopadu už se pomalu začíná pracovat, tak jsme předpokládali, že máme smůlu. Whistler Blackcomb ale otevřel na prosinec a leden prodejnu přímo ve Vancouveru, kde pracoval Lukáš. Asi udělal dobrý dojem, protože mu šéf nabídl pokračování v podobném obchodě ve Whistleru a navíc domluvil práci v jiné prodejně i pro mě. Vzhledem k tomu, že k zaměstnaneckým benefitům patří sezónní skipas a levné ubytování, tak jsme se dlouho nerozmýšleli a vyrazili za sněhem. Předem nám bylo jasné, že nás tu čeká o dost méně komfortní bydlení a hůře placená práce, ale hory nám za to stojí!

Bílá zima

Já pracuju v obchodě u horní stanice lanovky, takže do práce jezdím stylově gondolou a z práce občas na lyžích. Většinou máme docela frmol, nestačím se divit, kolik lidí se rozhodne nakupovat na vrcholu hory. Lukáš pracuje dole ve vesnici, ale o cestu do práce lanovkou nepřichází, protože kabinkou jezdíme i k naší ubytovně, která je na kopci. 

Jedna z mých cest do práce

Před horskou chatou, kde pracuju

Možnost využít ubytování pro zaměstnance je velká výhoda, protože bydlení je ve Whistleru, obzvlášť v zimě, hodně drahé a navíc se těžko shání. Ve Vancouveru bylo možné sehnat pokoj pro pár za 600 CAD měsíčně, ale ve Whistleru ceny začínají minimálně na dvojnásobku a třeba naši známí v páru platí za pokoj 1500 CAD. Naproti tomu v zaměstnanecké ubytovně platíme 360 CAD na osobu měsíčně. Navíc s tím, že bydlíme hned u sjezdovky a lyžáky si nazouváme na pokoji. Bydlí se v buňkách kde jsou dvě ložnice pro dva (patrová postel) a společná koupelna, obývák a kuchyňský kout. 

Tolik k výhodám našeho bydlení pro zaměstnance, ale musíme taky hned dodat, že je to zároveň jedna z věcí, která nás tady nejvíce štve. Hlavní problém je v tom, že když jsme přijeli, tak nebyly volné dvě postele v jednom pokoji, takže nás ubytovali každého jinde. Hned jsme se zapsali na čekací listinu pro páry, které touží po společném pokoji, ale už je to víc jak měsíc a stále čekáme. Po letech společného bydlení si tak smskujeme, abychom se domluvili na večeři nebo návštěvě a dáváme si rande po práci. To zní možná až skoro romanticky, ale věřte, že je to spíš otrava. Nemluvě o tom, že tak každý sdílíme malý pokoj s člověkem, kterého jsme dřív nikdy neviděli. Já mám štěstí na milou, upovídanou, ale hlavně velice ohleduplnou Němku, která se ráno raději obléká v obýváku, aby mě nevzbudila. Lukášův spolubydlící sice občas prokazuje známky snahy, ale rozhodně si takové starosti o spánek spolunocležníka nedělá. Kromě člověka, se kterým sdílíte pidipokoj, je pak taky nutno nějak kohabitovat s obyvateli druhé ložnice, což může být docela výzva. Třecí plochy si asi umíte představit - hluk pozdě v noci, úklid, vynášení odpadků...klasika.

Když už ne na stejném pokoji, tak aspoň v jedné budově - naše je ta vpravo

Nicméně do Whistleru jsme se stěhovali hlavně kvůli horám a ježdění a to opravdu stojí za to! Díky zmiňovanému skipasu a bydlení u sjezdovky si lyžování o volných dnech užíváme plnými doušky (Lukáš má navíc některé dny odpolední směny a může trávit na svahu až čtyři dny týdně). Whistler Blackcomb nabízí neskutečně široký výběr možností, kde si zajezdit - sjezdovka, prašan, boule, lesík, park... Jedná se o dvě hory (Whistler a Blackcomb), které spojuje obří lanovka Peak2Peak a celkem je na nich skoro 70 různých vleků. Momentálně jsme tu měsíc a půl a stále objevujeme nová místa, rozhodně se nenudíme. A když nám na dny volna vyjde pěkné počasí, tak nevíme, kam jet dřív!

Přes zmíněné nepříjemnosti s bydlením a nízkou mzdu tak rozhodně nelitujeme, že jsme opustili upršený zimní Vancouver a vydali se do Whistleru. Pro někoho, kdo má rád hory a lyžování je to asi jasná volba, mrkněte na fotky a posuďte sami;)

Lanovka Peak2Peak spojující hory Whistler a Blackcomb

Lyžování je tu super, když vyjde počasí, tak dokonalost sama!

Tady nám napadl čerstvý prašan

Sjezdovek je tu tolik, že není vzácností, aby ji měl člověk sám pro sebe

A když se omrzí sjezdovky, jede se do lesa

Poslední větší sněhová nadílka

Oblíbená sjezdovka na Blackcomb

Tohle místo se jmenuje 7th Heaven

Ledovec Blackcomb

Cestou z ledovce

Jako v pohádce!

A není to jen o lyžování - takové mám výhledy, když jsi jdu v údolí zaběhat

První týdny v Kanadě: bydlení, práce i NHL a lyžovačka

Mezi doplňováním článků o našem cestování na podzim minulého roku už je taky na čase zmínit, že se momentálně nacházíme v kanadském Vancouveru. Cestování po světě se nám zalíbilo, podařilo se nám získat víza, tak jsme se rozhodli nadělit si ještě jeden rok života v zahraničí. Nejvíc nás do Kanady táhla divoká příroda, proto padla volba na Britskou Kolumbii, kterou si chceme v létě pořádně procestovat. Stejně jako na Nový Zéland jsme i do Kanady vyrazili na roční pracovní víza Working Holiday, díky kterým si tu můžeme na cestování něco vydělat. Náš plán je přes zimu pracovat a koncem jara začít cestovat. A tak nás po příletu čekala již dobře známá procedura hledání ubytování, práce a vyřizování dalších formalit.

První dny ve Vancouveru, foto z Burrrard Bridge

Zařízení SIN, banky a zprovoznění mobilu

Hledání práce nutně předcházelo vyřízení čísla SIN (Social Insurance Number), které je potřeba, aby člověk mohl v Kanadě legálně pracovat. Na úřadě Service Canada nám číslo vydali během pár minut, stačilo jen předložit víza a pas, oproti obdobnému číslu na Zélandu opravdu rychlovka.
Trochu zákeřnější se ukázalo zprovoznění simky v mobilu, protože v mém historickém přístroji místní karty nefungují. Používají tu totiž jinou frekvenci než Evropě, ale stejně jsem plánovala pořídit si zde nový telefon, tak se to aspoň urychlilo. Stejně tak výběr operátora nebyl úplně jednoduchý, protože některé výhodné tarify jsou dostupné jen s kanadskou kreditní kartou. K tomu se operátoři velmi liší pokrytím a dokonce i tím, jaké používají frekvence - jeden z těch, co jsme zvažovali, na Lukášově telefonu vůbec nefungoval. Nakonec jsme se rozhodli pro lokálního operátora Mobilicity, který měl docela výhodnou předvánoční akci, takže platíme 25 CAD měsíčně za neomezené SMS a volání (také samotná simka, přijímání hovorů a další zdánlivé samozřejmosti jsou v tomto případě zdarma, což zde není samozřejmostí).
Založení bankovního účtu by samo o sobě nebyl problém, ale najít banku bez poplatků už tak lehké nebylo. A to jsme si mysleli, že vybírání  poplatků za vedení účtu je specialita českých bank. Nakonec jsme si založili účet u Skotiabank, ale příliš už jsme se v nabídkách konkurence nepitvali, protože nás dost vyčerpalo hledání výhodného mobilního operátora. 

Javorové listy v centru Vancouveru

Hledání bydlení  

Vybaveni funkčním kanadským číslem jsme se mohli konečně naplno pustit do hledání bydlení, protože nocování na hostelu se dlouhodoběji dost prodraží. Hledali jsme i ve facebookových skupinách, ale  především na dvou inzertních webech: Craiglist a taky Kijiji. Měli jsme štěstí, že jsme přijeli koncem měsíce, protože je tu často zvykem pronajímat pokoje od 1. v měsíci. Konec listopadu taky asi není doba, kdyby se do města hrnulo nejvíce lidí nebo přijížděli studenti, takže jsme měli z čeho vybírat. Během pár dnů jsme absolvovali hned několik prohlídek a někdy jsme se nestačili divit, jaká hrůza se ze slibně vypadajícího inzerátu vyklubala. Nehledali jsme žádný luxus, ale přece jen po zimě, kterou jsme v novozélandském Queenstownu strávili ve všelijakém domě, jsme chtěli trochu příjemnější prostředí. Dalším požadavkem byla dobrá dostupnost veřejnou dopravou, protože auto v prvních měsících kupovat nechceme. Nakonec se zadařilo a našli jsme prostorný pokoj v pěkném domě, který sdílíme s milými spolubydlícími. V okolí máme několik autobusových zastávek, na metro Skytrain je to pěšky slabou čtvrthodinku. Jako pár platíme 780 CAD měsíčně, což nebyla nejlevnější varianta, ale za ten komfort co tu máme, to rozhodně stojí. Nastěhovali jsme se přesně týden po příletu. 

Náš pokoj

                              

                                     Obří lustr v hale

Skvěle vybavená kuchyň

Náš dům

Vánoční snídaně se spolubydlícíma z Austrálie, Chile, Koreje a Kanady

Hledání práce

Shánět práci jsme pořádně začali až když jsme měli vyřešené bydlení. Jednak na to pro samé prohlídky nejprve ani nebyl čas, a taky jsme si chtěli vybírat podle lokality, abychom nedojížděli přes celé město. I v tomto případě jsme vsadili na osvědčené weby Craiglist a Kijiji, ale vyhledávali jsme i cíleně stránky firem, kde nás lákalo pracovat. Vzhledem k tomu, že jsme na Novém Zélandu oba pracovali jako prodavači ve sportovním obchodě, tak jsme se na tyto pozice zaměřili i tady. Svoje životopisy jsme tomu pochopitelně přizpůsobili, takže já jsem vymazala pracovní zkušenosti z českých neziskovek a pěkně rozepsala svoji kariéru prodavačky na Zélandu. 

Můj oběd v práci tu často vypadá stejně jako v Aucklandu, mají tu taky levné sushi, hurá!

Podle všeho to zaujalo, protože jsem za dva dny šla na pohovor a za necelý týden od zahájení hledání práce nastoupila. Aby to ale nevypadalo tak hladce, tak mému úspěšnému pohovoru do sportovního obchodu předcházelo menší fiasko, když jsem se ucházela o práci v restauraci. Požadavky v inzerátu jsem bohatě splňovala a pozvali mě hned na pohovor, tak jsem se už viděla jak budu roznášet asijské pokrmy. Na místě ale pohovor vedl evidentně někdo jiný, než autor inzerátu, protože ten jaksi zapomněl podotknout, že bez znalosti čínštiny se nedorozumím s nikým v kuchyni. Nicméně díky nepřijetí do restaurace teď dělám v obchodě s oblečením na jógu, kam to mám deset minut pěšky a ještě relativně dobře platí. Lukáš si našel práci podobně rychle, pracuje v obchodě, kde prodává lyže a další vybavení na hory. Hlavní kouzlo jeho zaměstnání spočívá v tom, že tento obchod je sice ve Vancouveru, ale patří pod Whistler Blackcomb, kam dostal Lukáš jako zaměstnanec sezónní skipas a půjčení lyžařského vybavení pro sebe i pro mne zdarma.

Já v práci prodávám elasťáky, tak mám aspoň v čem chodit běhat;)

Poprvé na NHL

Kromě chození do práce jsem zatím stihli jít do kina na Star Wars, do hospody na kvíz, a nedávno jsme poprvé viděli naživo zápas NHL. Do Vancouveru zrovna přijela Florida s rozjetým Jardou Jágrem, tak jsme si to nemohli nechat ujít;) Jarda je tu hvězda, bavili se o něm i lidi ve frontě na párky. Na stadionu jsme potkali taky jeho slavný fanklub - chlapi nosí paruku v sestřihu z dob největší Jardovy slávy a různé dresy, které za svoji dlouhou kariéru oblékal, jeden měl dokonce i kladenský! 

Fanklub Jardy Jágra, jsou to fakt šoumeni

Go, Canucks, go!

Čekáme na úvodní buly

Byli tam - Jágr i Vrbata

Kolik na napočítáte českých vlajek? Je vidět, že Jarda  táhne

Ježdění ve Whistleru

Jednu neděli jsme se s našima spolubydlícíma, Kelsey a Richardem z Austrálie, vypravili do lyžařského střediska Whistler. Z Vancouveru je to sem dvě hodiny jízdy autem, takže abychom tu byli včas a vyhnuli se zácpě, vyráželi jsme už v šest ráno. Měli jsme štěstí na krásné počasí - celý den nám svítilo a přitom byl i dobrý sníh. Sjezdovek je tu opravdu hodně, ani náhodou se nám nepovedlo projet je za jeden den  všechny. Zkrátka pro lyžaře a snowboardisty opravdu ráj! Moc se nám tu líbilo, takže jakmile se naskytly vhodné okolnosti, rozhodli jsme se, že se do Whistleru přestěhujeme. Ale o tom už zase v příštím příspěvku.

Inukshuk na hoře Whistler

Počasí nám vyšlo dokonale

Nevěděli jsme, kde se dřív vyfotit

Vzpomínáte na ZOH v roce 2010?

Naše bydlení v Queenstownu

Už jsme v Queenstownu usazení déle než dva měsíce, tak je načase taky trošku poreferovat jak se nám tu žije. Přijeli jsme sem v půlce března a ze všeho nejdříve začali hledat právě ubytování, takže mu budeme věnovat i náš první příspěvek o životě v tomto městě pod horama. Najít bydlení nakonec nebyl zas takový problém díky klidnému období mezi sezónami, během kterého se město vylidňuje. Třeba teď, kdy sem už všichni přijeli na nadcházející zimní sezónu, je to o poznání složitější.

Tady bydlíme

První noci jsme trávili v autě v DOC kempu (Twelve Mile Delta za 10 NZD osoba/noc) asi 10 km od města a přes den jsme odpovídali na inzeráty s nabídkami bydlení. Nejvíc se jich asi najde v místních novinách Lakes Weekly Bulletin a aktuální nabídky se hojně objevují ve skupině "For rent in Queenstown" na Facebooku. Třeba inzertní web Trade Me tu ve srovnání s Aucklandem v kategorii bydlení podle mě zas tak moc nefrčí.

Varianta se sněhem je teď aktuálnější

Chtěli jsme zůstat v docházkové vzdálenosti od centra, nesdílet koupelnu s příliš mnoho lidmi a nedávat za bydlení moc peněz. Naše hranice byla 300 NZD za pokoj (a veškeré složenky) pro dva týdně, což bychom byli ochotni dát, kdyby bylo všechno perfektní. Vydělané peníze ale chceme  utrácet hlavně za naplánované cestování, takže jsme se koukali spíš po něčem levnějším.

Pohled na náš barák, když jdeme domů přes hřiště

Po třetí absolvované prohlídce jsme vzali pokoj za 230 NZD týdně (zvlášť platíme internet a doplácíme něco na elektřinu), který se nachází v super lokalitě kousek od centra města a taky jediného místního supermarketu. Dům má dvě patra, náš pokoj je v tom spodním. Obývák a kuchyň sdílíme s osmi spolubydlícími a koupelnu a záchod s pěti. Když jsme se nastěhovali, tak nás tu byla docela pestrá směs národností: holky z Korey, anglický pár, Chilanky, Kiwák a my. Od té doby se osazenstvo změnilo a máme teď celkem šest spolubydlících z Anglie a dvě holky jsou z ČR. Takže už nám nikdo nenosí z práce domů sushi, jak to dělaly Korejky, ale aspoň můžeme pilovat anglický přízvuk. Spolubydlíme tu v poklidu bez větších konfliktů, spojuje nás neláska k hlučným obyvatelům horního patra a našemu domácímu. Občas se všichni sejdeme na gaučích v obýváku u filmu, to pak máme takovou až rodinou pohodu;)

Náš pokoj

Obývák

Kuchyň

Náš pokoj je celkem fajn a prostorný, ale barák trpí neduhy, na které si na Novém Zélandu stěžuje nejeden nájemník: je tu vlho a chladno. Když si vzpomenu, tak jsme vždycky nadávali na přetopený panelák, kde je příliš suchý vzduch, tak se jenom směju. Poprvé v životě jsem si tady pořídila věci jako fén na vlasy a termofor. A zahřívací lahev jsem si tak oblíbila, že jsem s ní usnula a spálila si ruku, takže nabádám nováčky k opatrnosti:) Nicméně náš domácí nám konečně do pokojů nainstaloval topení, tak snad bude tepleji. Pozitivní vývoj nastal i ohledně zvířat v domě a okolí - v pokoji už nám neběhá myš a posuma jsme potkali jen před barákem. 

Zima venku, zima vevnitř

Zatím největší nadílka, a to prý v Queenstownu sníh skoro nebývá

V pohodě, já jsem se jen přišel podívat na vaše odpadky

Naše bydlení v Aucklandu

Už od prvních dnů v Aucklandu jsme se snažili najít si dlouhodobé ubytování, abychom zbytečně nevyhazovali peníze za hostely. Vzhledem k nespolehlivé veřejné dopravě jsme chtěli zůstat v centru, abychom všude snadno došli pěšky. Nebylo to ale tak jednoduché, protože jsme tři a hledali jsme dva pokoje v jednom bytě nebo domě. Nabízelo se tedy najít si podnájem malého bytu, nebo se k někomu přidat na spolubydlení. 

Naše adresa v Aucklandu

První možnost, tedy že si najdeme dvoupokojový byt, byla docela reálná a překvapivě ani ne tak finančně nedostupná (byty v centru se dají sehnat za méně než 400 NZD týdně). Jako problém se ale ukázalo, že majitelé po nás chtěli závazek, že v bytě zůstaneme minimálně na půl roku, což se nám nelíbilo. Ale musím říct, že prohlídky bytů byly docela zábavné, protože probíhaly za plného provozu, kdy v bytě ještě bydleli končící nájemníci. Takže jsme se třeba ve skupině cca 15 lidí stali svědky indické večeře v miniaturní kuchyni atd.

Budova má asi 13 pater - my bydlíme v prvním a Oncek ve třetím

Přidat se k někomu jako spolubydlící bylo složité hlavně proto, že se málokdy objevila nabídka dvou ložnic najednou, protože většinou hledali náhradu jen do jednoho pokoje. Navíc jsme byli docela vybíraví ohledně místa, protože se nám nechtělo příliš vzdalovat od centra.

Shodou okolností jsme cestou z jedné prohlídky bytu šli okolo budovy Mount Terrace, kde na venkovní ceduli nabízeli levné ubytování pro studenty. Ani jsme nepočítali s tím, že by nám jako nestudentům mohli něco nabídnout, ale přesto jsme vešli dovnitř, že se optáme. Na vrátnici byla paní Vendy a k našemu překvapení nám řekla, že nám může nabídnout dlouhodobý pronájem pokojů přestože nejsme studenti. Po prohlídce pokojů jsme se domluvili, že jí dáme do dalšího dne vědět a případně přineseme rovnou i zálohu, aby s námi počítala a pokoje nám rezervovala. Líbila se nám poloha v centru města, slušná cena (200 NZD týdně za dvoulůžkový a 170 týdně za jednolůžkový pokoj) a nemuseli jsme se zavazovat na tak dlouho, jak po nás chtěli jinde (tady na 4 měsíce oproti 6 - 12 jinde) . Tak jsme se rozhodli, že nebudeme dlouho váhat a půjdeme do toho - po týdnu čekání, až se pokoje uvolní, jsme se nastěhovali.

Společná kuchyňka

Co si budeme povídat, bydlení tady má své limity, ale s poměrem cena-poloha ve městě-výkon jsme spokojení. O velikosti a vzhledu pokoje si můžete udělat představu z fotek - ano, opravdu se sem kromě letiště skoro nic nevleze;) Takže není místo ani na židle k psacímu stolu, proto tento blog píšu sedíc na kraji postele.

Náš dvoulůžák

Znalci outdoorového vybavení si možná všimli, že máme na posteli dost teplé péřové spacáky, které jsme si původně kupovali kvůli loňskému treku v Kyrgyzstánu. Kupodivu se neztratí ani tady při spaní v místnosti, což by mě dřív ani nenapadlo. Ale nic na plat, novozélandské domy něco jako izolaci neznají, takže je tu pěkná kosa. S přicházejícím jarem už ho sice mám rozepnutý, ale vedro mně opravdu není.

Místa není zbytečně moc:)

Náš dvoulůžkový pokoj máme v "apartmánu", kde jsou ještě další 3 pokoje; jeden dvoulůžkový a dva jednolůžkové. Společně s nimi sdílíme dvě koupelny, jejichž součástí je i WC. Kupodivu se mi ještě nestalo, aby byly obě koupelny naráz obsazené a já musela čekat. Kuchyň máme společnou s mnohem více lidmi - nevím přesně s kolika, ale patří mezi ně i Oncek, který bydlí o dvě patra výš.

Dveře do našeho pokoje!

Zdravím ze společné koupelny:)

Ostatní nájemníci jsou z drtivé většiny studenti pocházející z některé z asijských zemí. To se projevuje mimo jiné tím, že je v kuchyni plno hrnců speciálně určených na vaření rýže. Nejvíc se bavíme s klukama z Indonésie, kteří tu studují obchod, a s Japoncem, který chodí do školy pro kuchaře a plánuje se na Zélandu usadit na trvalo.