Jsme na cestě: Turistické chaty DOC

Až budu jednou vzpomínat na chození po Novém Zélandu, určitě se mně kromě různorodé přírody vybaví i útulné chaty DOC. Není nad to, když se promočení a zmrzlí po několika dnech na treku dostanete k chatě, kde si můžete užívat pohody a sucha za zvuku praskání dřeva v kamnech. Nebo když se chcete vydat na túru nalehko a můžete karimatku a stan nechat v autě, protože jste si trasu naplánovali se spaním na chatách. A navíc ten pocit, když po náročném dni spatříte v dálce střechu chaty, to je paráda.

Brewster Hut v Mount Aspiring NP

Na Novém Zélandu má chození v přírodě ("tramping", jak tady tomu říkají) dlouhou tradici, ke které patří právě i přespávání v chatách, tzv. backcountry huts. Chat je proto na obou ostrovech mnoho, nejvíce je pak těch spravovaných DOC (Department of Conservation - stará se o přírodní a kulturní dědictví země), které jsme využívali i my.

Waitutu Hut

Jo! Po náročných dnech venku konečně sucho a teplo ve Waitutu Hut - na tuhle chatu nezapomenu;)

Po celé zemi DOC provozuje více než 950 chat, které se dělí do čtyř kategorií podle jejich vybavenosti. Můžete tak narazit na chaty všech možných tvarů a velikostí od jednoduchého přístřešku pro dva nocležníky až po obrovské chaty se správcem, které pojmou třeba i 80 lidí.

V Serviced Hut najdete palandy s matracemi, zdroj vody a kamna se dřevem. Je ale potřeba mít s sebou vlastní vařič a bombu na vaření. Někdy je v chatě i správce. Tyto chaty není potřeba rezervovat (většinou, výjimkou jsou velmi populární místa), funguje systém kdo dřív přijde, ten si vybere místo na spaní. Noc tu vyjde na 15 NZD, můžete využít Hut Pass nebo předem koupit lístky.

Standard Huts se dle naší zkušenosti často komfortem velmi blíží Serviced Huts s tím rozdílem, že tu nemusí být možnost topení. Možná jsme jen měli štěstí, ale většinou jsme tu kamna a suché dřevo našli, což je po upršeném dni k nezaplacení. DOC ale uvádí, že výše položené Standard Huts kamna nemívají. Stejně jako v Serviced Hut tu většinou najdete plochu na vaření,stůl se sezením. Za noc se platí 5 NZD - buď je třeba mít předem koupené lístky nebo Hut Pass. Rezervace se tu nedělají, rychlejší má přednost.

Basic Hut/Bivvy jsou základní přístřešky, které poskytnou ochranu před větrem a deštěm. Zásadním rozdílem oproti výše zmiňovaným chatám je fakt, že je potřeba mít s sebou vlastní karimatku, matrace tu nejsou. Je možné je využívat zdarma.

Zvláštní případ jsou pak Great Walk Huts, které slouží k přespání na populárních trecích, tzv. Great Walks, kterých je na Zélandu celkem devět. Jsou to dobře vybavené chaty, které mají svého správce (hut ranger). Mimo jiné tu bývají i plynové vařiče, takže není třeba s sebou nosit vlastní. Samozřejmostí jsou palandy s matracemi, zdroj vody a kamna. Přespání na těchto chatách je ale potřeba zamluvit (a zaplatit) předem, a to často s předstihem několika měsíců, jinak je plno. Za přespání se tu platí docela vysoké částky; záleží na treku,někde je to až 54 NZD na noc. Hut Pass tu neplatí, jen někde mimo sezónu.

Na všech chatách je zpravidla k dispozici toaleta a zdroj vody. Vodu je ale občas lepší před pitím nějak ošetřit nebo převařit, záleží na lokalitě. Často se používá dešťovka, tak se stává, že její množství v období sucha omezené. Na druhou stranu je ale většina chat postavená nedaleko nějakého potoka či jezera, tak není problém sehnat vodu jinde.

Poteriteri Hut

Poteriteri Hut zevnitř

Do které kategorie chata spadá se ne vždy nutně projeví na jejím vybavení, ale je dobré to vědět proto, že se od toho odvíjí cena za přespání. My jsme si pořídili Hut Pass, tedy kartičku která nám umožnila za 92 NZD po dobu půl roku neomezeně přespávat na chatách označených jako Serviced Hut (jinak 15 NZD za noc) a Standard Hut (5 NZD za noc). Kdo nemá Hut Pass, tak si musí předem koupit lístky v informačních centrech DOC, které pak v chatách umístí do boxu nebo dá správci.

Port Craig School Hut

Interiér Port Craig School Hut

Kromě místa na spaní a zdroje vody jsou v chatách často i bonusy, které obstarají zábavu na večer; balíčky karet, časopisy a knížky. Důležitá je pak návštěvní kniha, kam by měl každý zaznamenat své plány další cesty, aby se pak případně dal záznam použít pro hledání když se někdo ztratí. Listování je pak docela zábava, protože tu spousta lidí sdílí i své zážitky, které nasbírali po cestě na chatu. Navíc tu často lidé, kteří přišli na chatu z opačného směru, sdílí aktuální info o trase, která vás další den čeká, což může být docela užitečné. A taky v knize lidé uvádějí, odkud pochází, tak si můžete udělat obrázek, kolik krajanů tu bylo před vámi.

Spí se na palandách s matracemi

Vaření na chatě

Toaletu většinou najdete několik desítek metrů od chaty - tahle má kulisu hory Taranaki.

Další přidanou hodnotou spaní na chatě je příležitost seznámit se se zajímavými lidmi. My jsme takto potkali třeba holandského námořníka v důchodu, který si na stará kolena užívá chození po pevné zemi. Nebo Kiwáka Johna, který začal po odchodu do důchodu začal čundrovat a drží ho to už asi tři roky - chodí a chodí, a mimo jiné třeba dokončil slavný Appalachian Trail a byl také jeden z prvních, co ušli Te Araroa Trail. Ve většině případů jsme ale na chatách přespávali sami, což souviselo nejspíš i s tím, že jsme cestovali sice v létě, ale mimo hlavní období prázdnin a dovolených. Ať už jsme chaty sdíleli s dalšími nocležníky nebo je měli sami pro sebe, vždycky to byl příjemný zážitek. Tento způsob ubytování na Novém Zélandu jen a jen doporučujeme!