Mezi doplňováním článků o našem cestování na podzim minulého roku už je taky na čase zmínit, že se momentálně nacházíme v kanadském Vancouveru. Cestování po světě se nám zalíbilo, podařilo se nám získat víza, tak jsme se rozhodli nadělit si ještě jeden rok života v zahraničí. Nejvíc nás do Kanady táhla divoká příroda, proto padla volba na Britskou Kolumbii, kterou si chceme v létě pořádně procestovat. Stejně jako na Nový Zéland jsme i do Kanady vyrazili na roční pracovní víza Working Holiday, díky kterým si tu můžeme na cestování něco vydělat. Náš plán je přes zimu pracovat a koncem jara začít cestovat. A tak nás po příletu čekala již dobře známá procedura hledání ubytování, práce a vyřizování dalších formalit.
 |
| První dny ve Vancouveru, foto z Burrrard Bridge |
Zařízení SIN, banky a zprovoznění mobilu
Hledání práce nutně předcházelo vyřízení čísla SIN (Social Insurance Number), které je potřeba, aby člověk mohl v Kanadě legálně pracovat. Na úřadě Service Canada nám číslo vydali během pár minut, stačilo jen předložit víza a pas, oproti obdobnému číslu na Zélandu opravdu rychlovka.
Trochu zákeřnější se ukázalo zprovoznění simky v mobilu, protože v mém historickém přístroji místní karty nefungují. Používají tu totiž jinou frekvenci než Evropě, ale stejně jsem plánovala pořídit si zde nový telefon, tak se to aspoň urychlilo. Stejně tak výběr operátora nebyl úplně jednoduchý, protože některé výhodné tarify jsou dostupné jen s kanadskou kreditní kartou. K tomu se operátoři velmi liší pokrytím a dokonce i tím, jaké používají frekvence - jeden z těch, co jsme zvažovali, na Lukášově telefonu vůbec nefungoval. Nakonec jsme se rozhodli pro lokálního operátora Mobilicity, který měl docela výhodnou předvánoční akci, takže platíme 25 CAD měsíčně za neomezené SMS a volání (také samotná simka, přijímání hovorů a další zdánlivé samozřejmosti jsou v tomto případě zdarma, což zde není samozřejmostí).
Založení bankovního účtu by samo o sobě nebyl problém, ale najít banku bez poplatků už tak lehké nebylo. A to jsme si mysleli, že vybírání poplatků za vedení účtu je specialita českých bank. Nakonec jsme si založili účet u Skotiabank, ale příliš už jsme se v nabídkách konkurence nepitvali, protože nás dost vyčerpalo hledání výhodného mobilního operátora.
 |
| Javorové listy v centru Vancouveru |
Hledání bydlení
Vybaveni funkčním kanadským číslem jsme se mohli konečně naplno pustit do hledání bydlení, protože nocování na hostelu se dlouhodoběji dost prodraží. Hledali jsme i ve facebookových skupinách, ale především na dvou inzertních webech:
Craiglist a taky
Kijiji. Měli jsme štěstí, že jsme přijeli koncem měsíce, protože je tu často zvykem pronajímat pokoje od 1. v měsíci. Konec listopadu taky asi není doba, kdyby se do města hrnulo nejvíce lidí nebo přijížděli studenti, takže jsme měli z čeho vybírat. Během pár dnů jsme absolvovali hned několik prohlídek a někdy jsme se nestačili divit, jaká hrůza se ze slibně vypadajícího inzerátu vyklubala. Nehledali jsme žádný luxus, ale přece jen po zimě, kterou jsme v novozélandském
Queenstownu strávili ve všelijakém domě, jsme chtěli trochu příjemnější prostředí. Dalším požadavkem byla dobrá dostupnost veřejnou dopravou, protože auto v prvních měsících kupovat nechceme. Nakonec se zadařilo a našli jsme prostorný pokoj v pěkném domě, který sdílíme s milými spolubydlícími. V okolí máme několik autobusových zastávek, na metro Skytrain je to pěšky slabou čtvrthodinku. Jako pár platíme 780 CAD měsíčně, což nebyla nejlevnější varianta, ale za ten komfort co tu máme, to rozhodně stojí. Nastěhovali jsme se přesně týden po příletu.
 |
| Náš pokoj |
 |
| Obří lustr v hale |
 |
| Skvěle vybavená kuchyň |
 |
Náš dům
 |
| Vánoční snídaně se spolubydlícíma z Austrálie, Chile, Koreje a Kanady |
|
Hledání práce
Shánět práci jsme pořádně začali až když jsme měli vyřešené bydlení. Jednak na to pro samé prohlídky nejprve ani nebyl čas, a taky jsme si chtěli vybírat podle lokality, abychom nedojížděli přes celé město. I v tomto případě jsme vsadili na osvědčené weby Craiglist a Kijiji, ale vyhledávali jsme i cíleně stránky firem, kde nás lákalo pracovat. Vzhledem k tomu, že jsme na Novém Zélandu oba pracovali jako prodavači ve sportovním obchodě, tak jsme se na tyto pozice zaměřili i tady. Svoje životopisy jsme tomu pochopitelně přizpůsobili, takže já jsem vymazala pracovní zkušenosti z českých neziskovek a pěkně rozepsala svoji kariéru prodavačky na Zélandu.
 |
| Můj oběd v práci tu často vypadá stejně jako v Aucklandu, mají tu taky levné sushi, hurá! |
Podle všeho to zaujalo, protože jsem za dva dny šla na pohovor a za necelý týden od zahájení hledání práce nastoupila. Aby to ale nevypadalo tak hladce, tak mému úspěšnému pohovoru do sportovního obchodu předcházelo menší fiasko, když jsem se ucházela o práci v restauraci. Požadavky v inzerátu jsem bohatě splňovala a pozvali mě hned na pohovor, tak jsem se už viděla jak budu roznášet asijské pokrmy. Na místě ale pohovor vedl evidentně někdo jiný, než autor inzerátu, protože ten jaksi zapomněl podotknout, že bez znalosti čínštiny se nedorozumím s nikým v kuchyni. Nicméně díky nepřijetí do restaurace teď dělám v obchodě s oblečením na jógu, kam to mám deset minut pěšky a ještě relativně dobře platí. Lukáš si našel práci podobně rychle, pracuje v obchodě, kde prodává lyže a další vybavení na hory. Hlavní kouzlo jeho zaměstnání spočívá v tom, že tento obchod je sice ve Vancouveru, ale patří pod Whistler Blackcomb, kam dostal Lukáš jako zaměstnanec sezónní skipas a půjčení lyžařského vybavení pro sebe i pro mne zdarma.
 |
Já v práci prodávám elasťáky, tak mám aspoň v čem chodit běhat;)
|
Poprvé na NHL
Kromě chození do práce jsem zatím stihli jít do kina na Star Wars, do hospody na kvíz, a nedávno jsme poprvé viděli naživo zápas NHL. Do Vancouveru zrovna přijela Florida s rozjetým Jardou Jágrem, tak jsme si to nemohli nechat ujít;) Jarda je tu hvězda, bavili se o něm i lidi ve frontě na párky. Na stadionu jsme potkali taky jeho slavný fanklub - chlapi nosí paruku v sestřihu z dob největší Jardovy slávy a různé dresy, které za svoji dlouhou kariéru oblékal, jeden měl dokonce i kladenský!
 |
| Fanklub Jardy Jágra, jsou to fakt šoumeni |
 |
| Go, Canucks, go! |
 |
| Čekáme na úvodní buly |
 |
| Byli tam - Jágr i Vrbata |
 |
| Kolik na napočítáte českých vlajek? Je vidět, že Jarda táhne |
Ježdění ve Whistleru
Docela mě překvapuje, že nabídky práce v Kanadě jsou poměrně otevřené i vůči českým přistěhovalcům, nebo obecně lidem ze zahraničí. U nás přistěhovalci dostanou leda tak místo uklízečky, i když samozřejmě chápu, že tam hraje velkou roli znalost jazyku. Na druhou si nemyslím, že třeba takový Španěl u nás by nedostal místo v kanceláři, když by uměl perfektně česky. ;-)
OdpovědětVymazatPodívat se někdy do Kanady je takový můj dlouholetý sen. Věřím tomu, že třeba na to lyžování to tam musí být super. To my většinou na lyže jezdíme do Rakouska. Naštěstí to nemáme až tak daleko, bydlíme kousek od hranic. Cestou zpět si většinou ještě uděláme zastávku ve Vídni. Tam to mám hodně ráda.
OdpovědětVymazatŽivot v Kanadě vypadá, jako velké dobrodružství. Já si letos užila lyžovačku v Krkonoších, na kterou jsem si koupila novou termosku. Do ní jsem si každé ráno nalila horkou kávu, abych měla na svahu stále teplé pití. Díky ní nemusím čekat ve frontě u stánku s občerstvením a stihnu vícekrát sjet sjezdovku.
OdpovědětVymazatHodně zajímavé srovnání. Přiznám se ale, že já jsem nikdy nebyla v zahraničí déle než 14 dní a to vždycky jenom přes cestovní kancelář. Všem jsem ale vždycky záviděli tu svobodu. Já na to ale nikdy neměla asi odvahu, nebo možná ani parťáka, který by jel se mnou. To dělá taky hodně.
OdpovědětVymazat