Na začátek našeho cestování jsme se rozhodli, že ještě trochu prozkoumáme okolí Aucklandu, než se vydáme dál na jih. Volba proto padla na Hillary Trail - čtyřdenní trek v délce 77 kilometrů, který byl otevřen teprve v roce 2010.
Trek je navržen na čtyři dny s trojím přespáním v kempech provozovaných městem, které je potřeba předem zaplatit buď po telefonu kartou, osobně na úřadě nebo poštou šekem. Jedná se o základní kempy, kde je k dispozici suchý záchod a voda (pitná jen po převaření nebo ošetření). Stojí 6 NZD na osobu a noc, což je na místní poměry příznivá cena. K začátku i konci trasy se dá plus minus dostat veřejnou dopravou přímo z centra Aucklandu, tak jsme měli strach, že to bude přelidněná kolonáda.
Sedli jsme ve městě na autobus a odjeli do Titirangi, odkud nás čekalo ještě více než šest kilometrů po asfaltové silnici za poledního slunce, takže nic moc. Návštěvnické centrum Arataki je výchozím bodem treku, kde je možno se osvěžit a hlavně zjistit informace o aktuálních podmínkách na trase. Nám tady pracovnice DOC sdělily dost zásadní informaci, že se trasa prvního dne změnila kvůli nedávnému sesuvu půdy, a vybavily nás mapkou s náhradní cestou. Nová cesta byla samozřejmě delší a těžším terénem, tak jsme se raději moc nezdržovali.
Přelidněná kolonáda se naštěstí nekonala, většinu času jsme byli na treku sami. Přestože denní příděl kilometrů nebyl nějak vysoký, tak nám dal Hillary Trail pořádně zabrat. Neustálé klesání a stoupání s těžkými batohy byl docela náročný úvod do našeho cestování po Zélandu. Hlavně Oncek a já jsme pod tíhou batohů dost trpěli, což nás přimělo hned v prvním kempu pár věcí vyhodit. I přes náročnost trasy jsme si ale každý den užívali. Místní příroda je totiž totálně odlišná od toho, co jsme do té doby viděli. Procházeli jsme původním pralesem, kde nás zvlášť první den fascinovaly ohromné kapradiny, palmy a vzácné kauri. Okolní příroda se stále měnila - viděli jsme vodopády, procházeli jsme písečnými dunami a vystoupali jsme (několikrát) na vysoké útesy nad oceánem. Trek jsme zakončili třetí den v oblasti slavných pláží: nejprve jsme šli kolem Karekare (pláže známé z filmu Piano) a putování jsme dovršili na surfařské Piha Beach. Odtud jsme po pár vteřinách čekání chytli náš první společný stop ve třech zpět do Aucklandu.
Třetí den nám pršelo, tak jsme se rozhodli trek zkrátit. Je možné dojít až na pláž Muriwai, kde jsme už ale stejně dřív byli, a taky už jsme byli dost utahaní a nechtěli jsme začátek našeho cestování zbytečně přepálit. Trek je parádní, určitě jej můžeme doporučit, ale je docela fyzicky náročný.
Ahojda, máte opravdu moc povedený blog, doslova hltám veškeré informace :-) S přítelem se také chystáme na Zéland- přibližně v listopadu. Sbírám tedy už přes rok veškeré info, co lze :-) Chtěla jsem Tě poprosit, zda by bylo možné dostat kontakt třeba na facebook, ráda bych se na pár věcí zeptala a nebo se dozvěděla něco víc. Budu moc vděčná, díky.
OdpovědětVymazatAhoj, mám radost, že se Ti blog líbí, díky! Dotazy můžu zodpovědět i tady, třeba budou odpovědi zajímat i někoho jiného. Pokud Ti to ale víc vyhovuje poslat zprávu, tak můžeš na email salkova.e@gmail.com nebo mě najdeš na FB pod jménem Eva Šálková, aktuální bydliště Queenstown. Snad budu schopna odpovědět;)
OdpovědětVymazat