Tonga: Eua a Tongatapu

Po týdnu s velrybama na ostrově Uoleva jsme směřovali zpět na hlavní ostrov Tongatapu. Původně jsme se sem chtěli přepravit trajektem, ale ten byl zrovna v opravě na Fiji, tak nám nezbylo, než opět letět. Letenky jsme sice neměli koupené předem, ale Finau z našeho ubytování nám zavolala do aerolinek Real Tonga a nebyl problém je zaplatit kartou přes telefon. V hlavním městě Nuku'alofa jsme se ubytovali v Backpacker´s Townhouse hostelu kousek od centra (dvoulůžák za 60 TOP). Paní majitelka je přes rozpačitý první dojem moc ochotná, takže nebyl problém uschovat si tu na dva dny velké batohy a vyrazit na lehko na nedaleký ostrov 'Eua.

Ostrov 'Eua

'Eua

Tento ostrov vznikl před asi 40 miliony let a je tak výrazně starší než zbytek ostrovů Království Tonga, které jsou tu 10 milionů let. Vypadá proto úplně jinak, než zbytek země – rostou tu husté lesy a pobřeží tvoří dramatické útesy. Trajekt sem pluje zhruba 2,5 hodiny (23 TOP) a využívají ho hlavně místní, tak je to zároveň i fajn příležitost užít si Tongánce.

Nástup na trajekt Tongatapu - 'Eua

Na trajektu

Cestou na ostrov 'Eua

Od přístavu jsme směřovali do ubytování Taina´s Place (60 TOP za chatku pro dva), které jsme si zamluvili už v informačním centru v Nuku'alofě. Procházeli jsme táhlou vesnicí Pangai, která byla tak dlouhá, že jsme nakonec neodmítli nabídku svezení od manažera letiště, který jel naším směrem. Na ubytování jsme si ještě dokoupili večeři (15 TOP) a snídani (7 TOP), protože ve vesnici jsme našli jen malý čínský obchůdek, který měl hodně omezený sortiment trvanlivých potravin.

Vesnice Pangai

Vesnice Pangai

Naše chatička v Taina´s Place

Výborná snídaně v Taina´s Place

Další den jsme vyrazili na výlet, který jsme si naplánovali podle ručně nakreslené mapky ostrova s popisem možných tras, která byla k dispozici v Taina´s Place. Vybrali jsme si zhruba čtyřhodinový trek skrz místní prales se zastávkami u některých přírodních zajímavostí. Bez problémů jsme našli prastarý strom Ovava (Banyan Tree) a jeskyni Smoking Cave, ale vyhlídku Lana jsme přešli a Lokupo Lookout těsně minuli. Vrátili jsme se k nim díky skupině místních a dvou Australanů, kteří nás svezli zpět na korbě auta. A především nám ukázali jeskyni Rat Cave, kterou se vyplatí prolézt a trochu se u toho umazat, protože výhled pak opravdu stojí za to. Nabídne se vám krásný pohled na členité pobřeží ostrova 'Eua z výšky. Pak už jsme museli jít na letiště, odkud jsme se vrátili na hlavní ostrov nejkratším komerčním letem na světě, který trvá pouhých 8 minut (50 TOP). Na ostrově se nedá moc dobře koupat a není tak asi nutné vyhradit si na jeho návštěvu celý týden, ale příště bychom určitě zůstali minimálně o den déle. 'Eua se nám moc líbila, byla úplně jiná než zbytek Tongy.

Neskutečně velký Banyán

Ovava, anglicky Banyan Tree

Smoking Cave

Zeleň na ostrově 'Eua

Vezeme se na korbě

Rat Cave

Výhled z Rat Cave

Pobřeží ostrova 'Eua

Lookupo Lookout

Nejkratší komerční let na světě

Tongatapu

Na hlavním ostrově jsme strávili poslední dva dny na Tonze. Setkali jsme se s Lukášovým kolegou z hotelu v Queenstownu a společně jsme vyrazili autem, co měl John vypůjčené, na pláž. Vybrali jsme si pláž Ha'atafu, která je oblíbená i mezi surfaři. Kvůli korálům blízko u břehu to tu není úplně ideální na plavání, ale o to lepší je šnorchlování.

Konečně došlo na pití kokosu

Pláž Ha'atafu

Další den se počasí úplně obrátilo a celý den pršelo, tak jsme většinu času klábosili na terase hostelu a do města vyrazili až večer. Už to vypadalo, že ani neseženeme památeční magnet a pohled, ale zachránila nás čínská prodejna na hlavní třídě. Dali jsme si tu ještě obří zmrzlinu (3,5 TOP) a na večeři pizzu (10 TOP) a vyrazili taxíkem na letiště za standardní cenu 40 TOP.

Katedrála v hlavním městě Tongy

Z Tongy jsme už letěli do Austrálie, o které se rozepíšeme zase příště. 

Tonga: plavání s velrybami

Když už jsme se ocitli u protinožců, chtěli jsme taky navštívit některý z ostrovů v nedalekém Jižním Pacifiku. Netoužili jsme jet do příliš turistické destinace, tak jsme rovnou zavrhli místa jako Fiji nebo Cookovy ostrovy, a rozhodovali se mezi Samoou a Tongou. Poté, co jsme zjistili, že se dá na Tonze plavat s velrybami, měli jsme jasno. Let z Nového Zélandu na Tongu trvá necelé tři hodiny a jednosměrnou letenku jsme pořídili za 226 NZD - z Evropy by sem bylo cestování o poznání složitější, takže by byl opravdu hřích se do této ostrovní země nepodívat právě teď. A hlavně, kde jinde si zaplavete pár metrů od kouzelných keporkaků?

Neskutečný zážitek u ostrova Uoleva

Z Tongatapu na Ha'apai

Tonga se skládá ze 176 ostrovů, které se dělí do tří hlavních skupin: Tongatapu, Vava'u a Ha'apai. My jsme přiletěli do hlavního města Nuku'alofa, které se nachází na ostrově Tongatapu, ale naším cílem bylo nejdříve souostroví Ha´apai. Zvolili jsme ho proto, že tu jsou dobré podmínky pro plavání s velrybami a krásné pláže, ale zdaleka tady není turismus tak rozvinutý jako na oblíbeném Vava'u. Z Tongatapu je možné na Ha'apai letět nebo jet trajektem, ale ten vyplouvá jen jednou týdně. Nám se termín zrovna nehodil, tak jsme nasedli na palubu malého letadýlka místních aerolinek Real Tonga a za 40 minut jsme byli na místě.

Mapa Tongy (zdroj: Mainstreaming of Rural Development Innovations Tonga http://www.morditonga.to)

Vždycky se chtěli vidět pilotovi pod ruce? S Real Tonga není problém!

Přistáváme na souostroví Ha'apai

Letiště na ostrově Lifuka 

Ha'apai se skládá se z 51 ostrovů, ale jen 17 z nich je obydlených. Celkem tu žije asi 7500 lidí, z toho přibližně 3000 obývá hlavní ostrov Lifuka, kam jsme přiletěli. Na letišti jsme se potkali s Noahem z Taiana´s Place, kde jsme si zamluvili na týden ubytování na nedalekém ostrůvku Uoleva. Vzal nás autem k obchodu, kde jsme měli šanci doplnit zásoby před odplutím na Uolevu, kde už žádné obchody nejsou. Pak už jsme nasedli na loď a za asi půlhodinku plavby jsme byli na místě.

Naskočili jsme na loďku a Noah nás odvezl až na "naši" pláž na ostrůvku Uoleva

Bydlení na pláži

Taiana´s Place je skvělé místo - krásná pláž, houpací síť, palmy, tyrkysová voda, tradiční fale, domácí jídlo připravené od paní Taiany, možnost půjčit si kayak, západy slunce...a v neposlední řadě milá rodinka, které to tu patří, a jejich roztomilí psi. Jedná se o jedno z nejlevnějších místních ubytování, takže se spí v jednoduchých chýších na pláži (fale) a sprcha je jen tak teplá, jak ji sluníčko ohřeje, ale nám tu nic nechybělo. Fale pro dva nás vyšlo na 45 TOP na noc, večeře na 15 TOP a snídaně na 10 TOP. Nikdy dřív jsme na dovolené nestrávili více než dvě tři noci na jednom místě, ale tady nám to tedy opravdu nevadilo. Na Zélandu jsme poslední měsíce makali jak fretky, takže jsme si relax maximálně užili.

Naše fale a psí společník

Fale uvnitř

Palmy všude okolo

Trocha kýče při pohledu od našeho fale

Houpací síť - podstatná část výbavy našeho fale

Večeře - smažené bylo jen výjimečně, většinou kuře/ryba, rýže a místní zelenina

Na snídani Taiana často pekla buchty

Od stolečku bylo vidět na moře, takže jsme občas při snídani zahlédli velrybu!

Mazlíčci

Psí návštěva u prahu našeho fale

Aby té idyly nebylo málo, tak se na obě strany od našeho bydlení táhla krásná liduprázdná pláž. Na ostrově byly ještě minimálně další dva nebo tři resorty, ale lidi se vždy nějak rozptýlili a po většinu času nebyla na pláži ani noha. Člověk si tu připadal jak někde ve filmu nebo katalogu cestovky. Kousek od břehu byly korály, které byly prý hodně poničené cyklonem na začátku roku 2014, ale i tak nás tu šnorchlování dost bavilo. Abychom viděli i něco většího, přidali jsme se k dalším dvěma párům na výlet k cca 2km vzdálenému korálovému útesu, kam nás vzali Finau a Noah z našeho resortu. V Taiana´s bylo taky možné půjčit si mořský kajak - sice jsme se za větrného dne neodvážili moc daleko od břehu, ale byla to sranda.

Šnorchlování pár metrů od břehu

Celý ostrov se dá obejít asi za tři hodiny

Vyjížďka na mořském kajaku

Naše domácí pláž

Korály cca 2 km od břehu

Sami na pláži 

Velryby

To hlavní, proč jsme ale na Tongu vyrazili, a na co jsme se obrovsky těšili, bylo plavání s velrybami. Mělké a teplé vody okolo těchto ostrovů jsou oblíbeným místem Keporkaků, kteří sem míří porodit mláďata. Než se velrybí maminky s mláďaty vrátí zpět do zimy u pólu, musí tu mladé pěkně vykrmit a vychovat. To dává lidem skvělou příležitost tyto tvory na Tonze během srpna a září pozorovat a dokonce si s nimi i zaplavat. 

Plavání s velrybami mohou oficiálně poskytovat jen certifikovaní operátoři, které není problém najít na netu. My jsme si vybrali Ha'apai Whale and Sail kteří měli základnu jen asi deset minut chůze po pláži od našeho ubytování. V ceně 200 NZD na den bylo asi šest hodin na lodi, veškeré vybavení (neopren, ploutve, maska se šnorchlem), skromný oběd, svačina a hlavně instruktorka. Měsíc předem jsme si zaplatili dva dny, abychom zvýšili šance velryby opravdu potkat - naší největší obavou bylo, že budeme mít smůlu a neuvidíme ani ploutev. Žádný černý scénář se ale nekonal, keporkaci byli všude okolo.

Loďka, na které jsme trávili celý den

Náš kapitán byl místní chlapík Tom, který velrybám očividně dobře rozuměl a neomylně je lokalizoval. Vždy nás zavezl k té, o níž si myslel, že na nás má náladu a většinou se nemýlil. Pak už jsme skákali do vody ve skupince max. čtyř lidí plus instruktorka. Ta nás k rybě zavedla a hlavně pak dbala na to, abychom ji svojí přítomností neobtěžovali - nebyli blíž než deset metrů, aby na nás viděla, nebyli jsme u ní moc dlouho atd. Na lodi nás bylo sedm, takže jsme měli dvě skupiny a střídali jsme se. Musím říct, že jsme byli ve vodě víc než dost a bylo to vcelku vyčerpávající, takže jsme si rozhodně mezi skupinkami nezáviděli, jestli náhodou nebyl někdo plavat déle, než ten druhý.

Nasazená maska, nazuté ploutve - jsme připraveni skočit do vody za velrybou

Velrybí máma byla někdy trochu hlouběji u dna, takže jsme viděli jen její obrys, ale mláďata se musí nadechovat častěji, takže se k nám dostávala mnohem blíž. Většinou si nás zvědavě prohlížela a občas se i předváděla a různě nakrucovala, takže se k nám kolikrát přiblížila snad na méně než pět metrů. Byla jsem jednou úplně vedle z toho, jak blízko k nám mládě připlavalo, že jsem vůbec nevěnovala pozornost jeho mámě. Pak mě Lukáš upozornil, ať se podívám doprava, a mně při pohledu na její obří hlavu málem vypadl šnorchl.

Zvědavé mládě keporkaka

Trochu se předvádí

Tady jsme někoho zaujali

Musí si nás prohlídnout zblízka

A pak se ještě pěkně v celé kráse ukázat

Menší mláďata maminky občas jemně postrkovaly nahoru, aby se nadechla. Vidět je takhle pěkně pohromadě bylo opravdu nádherné, až se z toho tajil dech. Jindy mládě s matkou jen tak pomalu plavalo kolem a obě ryby nás po očku pozorovaly. Když je to pak po chvíli přestalo bavit, tak dvakrát mávly ocasem a v tu ránu nám zmizely.  

Junior se musí nadechovat mnohem častěji, než máma

Po úspěšném nádechu

Bylo vidět, že menší mláďata ještě nebyla tak odvážná a držela se u maminky

Když jsme odpočívali na lodi, tak nám keporkaci často ukazovali, proč se jim říká delfíni mezi velrybami. Obzvlášť mláďata s radostí nacvičují skákání a mávání ploutvemi. A protože někdo jim musí ukázat jak na to, tak jsme jednou viděli mocný skok velrybí mámy jen kousek od naší lodi - to už bylo slušné šplouchnutí! 

Zdraví keporkak

Mává máma a junior

Skáče se i pozadu

Plavání s velrybami byl neskutečný zážitek, který jen tak nezapomeneme. Ten pocit, co člověk zažíval, když se nimi ocitl ve vodě a koukal jim do očí, je nepopsatelný. Jsem moc ráda, že jsme měli to štěstí něco takového zažít. Vím, že zní to jako superklišé, ale ono to tak fakt bylo:)

Zbývající dny na Tonze jsme strávili na ostrovech Eua a Tongatapu, ale o tom až v dalším příspěvku. 

Recenze: batoh Osprey Ariel 65

S vášní pro cestování a chození po horách se většinou pojí zájem o outdoorové vybavení a já nejsem výjimka. Sama si při výběru věcí často pročítám různé recenze na internetu, a proto bych se v tomto textu ráda podělila o své zkušenosti s batohem Ariel 65 III od značky Osprey (verze inovovaná v roce 2013). V současnosti ho mám více než rok a velmi intenzivně jsem jej využívala cca 3 měsíce.

Batoh se mnou procestoval Nový Zéland, tak už je načase podělit se o zkušenosti (Kepler Track)

Můj první velký batoh byl kdysi Tatran 80 od slovenského Tresksportu, pak jsem si dlouho půjčovala sestřin dámský Doldy Pumori a nakonec jsem měla asi dva roky Gregory Deva 60. Ten se mi podařilo za rozumnou cenu prodat nové majitelce, takže mi nic nebránilo pořídit si Ariel, po kterém jsem dlouho pokukovala. 

Váha, rozměry a specifický střih pro ženy

Měřím 170 cm a mám relativně krátký trup, takže mně sedla velikost zad S (u nás se běžně prodává také M, na stránkách výrobce mají i XS). U této velikosti se udává objem 62 litrů, rozměry 87 x 32 x 36 cm a hmotnost 2,15 kg. Není to tedy úplně ultralehký batoh a na amerických webech mu vytýkají vyšší váhu, ale ve srovnání s batohy podobné kategorie stavěnými na nošení těžkého nákladu je na tom váhově dobře. Například můj předchozí batoh Gregory Deva 60 ve velikosti S vážil 2,5 kg a měl o dva litry menší objem.
Batoh jsem si pořídila před naší cestou na Nový Zéland, kdy jsem věděla, že mě čekají měsíce (nebo možná roky?:) cestování a chtěla jsem tak mít batoh, který mi bude maximálně vyhovovat a bude na něj spolehnutí.
První předpokladem bylo samozřejmě to, aby mi dobře seděl na zádech. To v mém případě Ariel dokonale splňuje. Batoh je určen pro ženy a má tak specificky tvarovaný bederní pás i ramenní popruhy a v porovnání s unisex/pánskými batohy má taky kratší záda. Pohodlný bederák mně sedí perfektně a navíc mi vyhovuje křížový systém utahování, který je opravdu rychlý a pohodlný. Ariel je dělaný na nošení těžkého nákladu a zádový systém tomu odpovídá - mám pocit, že opravdu dobře přenáší váhu a batoh se mi tak nosí stále relativně pohodlně i když je v něm nacpáno kolem 20 kg všeho možného.

Plně naložený při odletu na více než roční cestu (letiště Václava Havla)

Přední plnění

Kvůli pohodlí a snadnému hledání věcí (obzvlášť v malém stanu) mi vyhovuje, když má batoh kromě horního také spodní a přední vstup. To Ariel splňuje, jen bych snad vytkla že čelní vstup má zip do tvaru písmene "L" a ne "U" jak jsem byla zvyklá, a přece jen se v batohu nepřehrabuje tak snadno jako v Gregory Deva. Ale je fakt, že to ale asi malinko snižuje celkovou váhu batohu a věci se při otevření nevysypou ven samy. Vstup do spodní komory je perfektní - zip je dost dlouhý a dobře se ovládá díky poutkům na jezdci. Vypadá velmi odolně, takže se nebojím spodní komoru pěkně napěchovat a pod tlakem vší silou zapínat zip.

Chytře řešené kapsy na lahev

U Arielu mi maximálně vyhovují kapsy z pružného prodyšného materiálu. Tu velkou přední často využívám pro věci, které nestihly uschnout, což je super, protože se pak zbytečně nezapařují uvnitř batohu. Boční kapsy jsou ideální pro lahve s vodou, ale vejdou se tam zároveň i nějaké další drobnosti, které je třeba mít po ruce - já jsem tam kromě pití nosila třeba i opalovací krém a repelent. Nejlepší ale je, že je možné tam lahve dát tak, že je lze snadno vytáhnout aniž by člověk sundal batoh. To se může zdát jako drobnost, ale pro mě je to docela zásadní. Hydrovaky mně pro cestování nevyhovují a představa sundávání těžkého batohu pro každé napití už vůbec ne.

Díky chytře řešeným kapsám není problém vytáhnout lahev s vodou bez sundávání batohu (Hillary Trail)

Uchycení trekových holí

Kdo používá trekové hole tak jistě ocení možnost jejich snadného uchycení za chůze, kterému Osprey říká Stow-on-the-Go™. Občas se totiž stane, že jsou hole kvůli změně terénu náhle na obtíž a je třeba je někam odložit, aby měl člověk volné ruce. Opět není třeba batoh sundávat, stačí hole provlíknout dvěma poutky - jedno je na ramenním popruhu batohu a druhé dole vlevo na boční straně batohu. Pro lepší představu mrkněte na video níže. Pokud hole nebudou potřeba delší dobu, není samozřejmě problém je pevně a bezpečně přichytit na batoh jedním z mnoha popruhů. To jsem ocenila především při stopování, protože kdybych je měla v ruce, tak jsem si jistá, že by dřív nebo později v nějakém autě zůstaly;)

Jedno z míst, kde se hodilo snadné uchycení trekových holí (trek v Jižním Fjordlandu)

                                   

Víko batohu

Vychytávkou, která někdy přijde vhod snad každému, je možnost oddělit horní víko od batohu a používat jej jako ledvinku. Rychle a snadno se z něj stane opravdu plnohodnotná, pohodlná a prostorná ledvinka. My jsme ji využívali na kratší výšlapy, kam jsme se nechtěli tahat s batohem, ale potřebovali jsme někam dát jídlo, pití a bundy - tohle všechno se do ní vlezlo pro dva lidi. Když byla takhle plně naložená, tak bylo pohodlnější ji nosit křížem přes rameno, ale účel stále plnila.

Víko lze oddělat a používat jako ledvinku (Mt Taranaki)

Uložení cenností a dokumentů

Jestli nějakou kapsu používám na batohu opravdu často, tak to bude ta v horním víku batohu, kam cpu svačiny, mapy, průvodce, brýle, šátek...zkrátka téměř vše, co budu během dne potřebovat. Ariel ji má perfektní: je prostorná a hlavně má dostatečně dlouhý zip, takže se dá v kapse dobře přehrabovat. Víko batohu ale pro mě přineslo také zatím jediné zklamání z batohu - chybí mi tu na jeho vnitřní straně (kam není přístup, když je víko připnuté) "ukrytá" kapsa na cennosti. Tu jsem dřív často využívala, tak jsem byla z její absence nejdřív docela nešťastná, ale našla jsem její náhradu.
Tou se pro mě stalo místo určené pro hydrovak, který ale stejně nepoužívám. Osprey jej u této verze batohu už umístil tak, že je snadno přístupné "z venku" na zádech - při vstupu do kapsy tedy není potřeba vstupovat do zabaleného batohu a přehrabovat se ve věcech.. Přestože nemám hydrovak, tak praktické umístění oceňuju, protože tento prostor využívám k uložení dokumentů (vytištěné letenky, rezervace, kopie dokladů..) které se mi tak moc nezmačkají a vím, kde je najdu.

Sedí perfektně a to je hlavní (Tongariro NP)

Už nechybí kapsy na bederáku ani pláštěnka

Když už jsme u těch kapes, tak jsem si vzpomněla, že jsem si předchozí verzi Arielu chtěla koupit už před několika lety, ale tehdy mně jedna "drobnost" odradila. Chyběly kapsy na bederáku. Vím, pro spoustu lidí je to opravdu nepodstatný detail, ale já na nich trvám - chci mít balzám na rty, kapesníčky a jiné drobnosti po ruce. Nyní už má Ariel na bederním pásu dvě parádní prostorné kapsy s dobře ovladatelnými zipy.
Předchozí verze Arielu (z těžko pochopitelného důvodu) neměly integrovanou pláštěnku, ale i tady Osprey přišel s vylepšením a pláštěnku najdete v horní malé kapse na víku. Je to podle mě docela praktické umístění, ale komu by nevyhovovalo, tak může lehce odepnout a nosit jinde. Rozhodně je fajn, že pláštěnka není přišitá napevno, hodí se to třeba i při jejím sušení.

U této verze batohu už nechybí pláštěnka (Tongariro NP)

Odolnost

Přestože se obvykle snažím zacházet s věcmi opatrně, tak zrovna u naloženého batohu se mně často stává, že s ním unavená celkem bezohledně mrsknu o zem. A protože po výšlapu je potřeba odpočinek, tak si pak na něj většinou i sednu. Na batohu samotném se to zatím nijak neprojevilo, ale všimla jsem si malé dírky na jednom místě pláštěnky. Ale je opravdu malinká a nezvětšuje se, tak to snad nebude mít na její funkčnost zas tak zásadní vliv. Kdybych ji časem zničila úplně, tak se dá samozřejmě dokoupit nová. Velmi dobře na mě působí zipy, fakt nemám strach, že by se při pěchování batohu rozjely. V pohodě jsou zatím i všechny přezky, včetně té na bederáku.

Osprey bych si koupila znova

Celkově jsem s batohem Ariel moc spokojená a doufám, že mně bude ještě dlouho sloužit a vyrazí se mnou na spoustu cest. Všechno nasvědčuje tomu, že tomu tak opravdu bude, protože to zatím vypadá, že má opravdu kvalitní zpracování i materiály. Výše zmíněné vychytávky typické pro batohy Osprey jsem si oblíbila natolik, že jsem se rozhodla, že si i menší batoh o objemu 40l pořídím od stejné firmy. Na závěr jedna menší nevýhoda - batoh se mezi cestovatelkami z celého světa těší opravdu velké oblibě a červená barva padla do oka nejedné z nás, takže občas musím dávat pozor na záměnu. Už aby obměnili barvy;)

Rozloučili jsme se s Novým Zélandem a cestujeme

Už je to více než dva týdny, co jsme opustili Nový Zéland. Strávili jsme tu úžasný rok, který jsme si moc užili, ale už přišel čas vyrazit zase dál.

Přilétáme na Tongu

Nejdříve jsme zamířili na Tongu, teď jsme v Austrálii a pak máme v plánu navštívit Barmu. Pro samé cestování teď nenacházíme čas psát příspěvky na blog, ale všechno se tu časem objeví. O naše cestovatelské zážitky se podělíme nejspíš až po příjezdu domů, takže v druhé půlce října očekávejte novinky:)