Tongariro Northern Circuit

Z Taumarunui na konci Forgotten World Highway jsme v pohodě dostopovali k hostelu YHA National Park, kde jsme měli zaplacené přespání. Čekal nás totiž Tongariro Northern Cicuit - čtyřdenní trek, na který jsme si chtěli pořádně odpočinout. 

Na vrcholu Mt Ngauruhoe

Tongariro Northern Circuit je okruh vedoucí Národním Parkem Tongariro, nejstarším na Novém Zélandu a čtvrtým nejstarším na světě. Území je na seznamu UNESCO, kde je jako jedno z mála míst na světě vedeno zároveň jako přírodní i kulturní památka. Kromě jedinečné přírody se tu nachází i řada míst posvátných pro Maory. Většina návštěvníků volí jednodenní trasu tzv. Tongariro Alpine Crossing, která bývá označována jako nejhezčí jednodenní túra na Novém Zélandu. Osobně si ale myslím, že rozhodně stojí za to zdržet se tu déle a absolvovat celý čtyřdenní okruh Tongariro Northern Circuit, jehož součástí je i zmiňovaná jednodenní trasa Tongariro Alpine Crossing. Už kvůli tomu, že zbytek okruhu je stále velmi zajímavý a nepotkáte zde tolik lidí.

Výhled na NP Tongariro od YHA hostelu

Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. Great Walk, tak je nutné zamluvit si zavčas místa na spaní, ať už se jedná o chaty (54 NZD osoba/noc) nebo tábořiště (18 NZD osoba/noc). Trek je populární a počet míst omezený, takže v sezoně je potřeba plánovat dopředu. My jsme se rozhodli pro tábořiště, která jsou v bezprostřední blízkosti chat a je možné využívat jejich vybavení - toalety a plynové vařiče. Chaty spravují rangeři zpestřující večery tzv. hut talkem, ve kterém seznámí návštěvníky s bezpečností, pravidly chování v národním parku, předpovědí počasí a místní faunou a flórou. Rangeři jsou většinou zajímaví a svérázní lidé a tak nejsou hut talky žádná nuda - viděli jsme tak třeba mrtvého posuma (novozélandského nepřítele číslo jedna) právě vytaženého z pasti, nebo slyšeli poutavé vyprávění o sopečných erupcích v okolí. Ranger živě vyprávěl, jak se žhavé kameny valily všude okolo a jeden dopadl na chatu, kde prorazil nejen střechu ale i všechny tři palandy. Na stejného rangera a jeho vyprávění narazil i pán, který nás pak vzal na stopa. Byl tu se svojí rodinou a jeho malou dceru historka tak poznamenala, že skoro celé čtyři dny brečela a nechtěla spát v chatách:)

Upozornění na sopečnou aktivitu - když to tu bliká, tak se dál nesmí

Tento trek pro nás byl výjimečným zážitkem, protože se jedná o stále aktivní vulkanickou oblast, plnou sopek, lávových vyvřelin a všudypřítomného sirného zápachu. To všechno vytváří speciální atmosféru, kterou využili i filmaři při natáčení Pána prstenů. Na nás asi nejvíce zapůsobil výhled z vrcholu sopky Ngauruhoe (2 291 m) známé ze zmiňované trilogie jako Hora Osudu. Tato odbočka z trasy nám zabrala tři hodiny a rozhodně stála za to. Za zmínku určitě stojí například taky smaragdová jezírka, ale celý trek je velmi působivý a po všechny čtyři dny vede jedinečnou krajinou. Fotky asi řeknou víc...

První den je krátký a po rovině - cesta k Mongatepopo Hut

 

Západ slunce u Mongatepopo Hut

Tábořiště u Mongatepopo Hut

Výhled z Mt Ngauruhoe

Výšlap na Mt Ngauruhoe

Kráter Mt Ngauruhoe

Vzdalujeme se od Mt Ngauruhoe 

Blížíme se ke smaragdovým jezírkům

Mlha ustoupila a ukázala se nám smaragdová jezírka

Počasí tu nebylo úplně ideální, ale aspoň to vypadalo dramaticky;)

Nejmenší ze smaragdových jezírek

Od smaragdových jezírek k Oturere Hut

Měsíční krajina během druhého dne treku

Tábořiště u Oturere Hut

Ranní hygiena u Oturere Hut

Večerní Mt Ruapehu - nejvyšší vrchol Severního ostrova 2 797 m

Plácek pro stany u Waihohonu Hut

Poslední den a pohled na Mt Ruapehu

Forgotten World Highway a Den Republiky

Od hory Taranaki jsme se potřebovali dostat k Národnímu parku Tongariro a při pohledu na mapu se přímo nabízela 150 km dlouhá tzv. Forgotten World Highway. Tato silnice je co do vzdálenosti nejkratší cestou mezi městečky Stratford a Taumarunui, ale svůj název (ztracená či zapomenutá dálnice) nezískala pro nic za nic. Obvykle je tu velice nízký provoz a jde tedy o opravdovou stopařskou výzvu.

Den Republiky Wangamomona - ukázka práce pasteveckých psů

Nám se však poštěstilo, že jsme se tu ocitli asi v nejlepší možnou dobu, a sice na oslavy Dne Republiky. Ty se konají vždy jednou za dva roky ve vesnici Whangamomona. Místní obyvatelé poté, co se jim nelíbilo, že by měli být po úředních změnách součástí jiného okresu než doposud, vyhlásili na protest nezávislou Republiku Whangamomona. Její vznik přijíždí do této zapadlé vesničky oslavovat kolem šesti tisíc lidi z široka daleka. To učinilo z tohoto zapomenutého kousku světa na jeden víkend stopařský ráj!

Začínáme stopovat ve Stratfordu

Bez problémů jsme proto dostopovali až k hranicím republiky, kde jsme si koupili místní pas, který byl zároveň i vstupenkou na tento pro nás dost netradiční festival. Do pasu pak jeho držitelé dostávali u stolečku razítko s datumem. Nás paní přesvědčily, že si ho máme jako cizinci nechat dát do našeho běžného pasu hned vedle razítka o vstupu na NZ, tak snad se na nás pak při opouštění země nebudou na letišti úředníci mračit:) 

Při vstupu do republiky jsme obdrželi místní pas...

...a prošli pasovou kontrolou

Těžko říct, jestli takto vypadá tradiční novozélandská vesnická zábava, ale já si ji tak od té doby představuju. Na programu nechyběly závody ovcí, stahování posumů, vystoupení dudáků, závody ve stříhání ovcí nebo ukázka práce pasteveckých psů. Na všech přítomných bylo vidět, jak si den užívají - smáli se, klábosili se známými, pojídali párky nebo zmrzlinu, obcházeli stánky a bedlivě sledovali program.

Soutěž o nejrychlejší ovečku

Závody ve stříhání ovcí

Stahování posumů

Program oslav

Po pár hodinách na oslavách ve vesničce Whangamomona jsme se potřebovali posunout dál a ani tentokrát to díky zvýšenému provozu nebyl problém. Večer jsme se tak s Onckem podle plánu setkali v kempu na okraji Taumarunui.

Část trasy vede po nezpevněné cestě

Forgotten World Highway se klikatí mezi kopci a horskými sedly, podél Tangarakau Gorge a vede i jednosměrným tunýlkem Moki, jinak nazývaným hobití díra. Směrem na západ se na trase otevírají výhledy na Mt Taranaki a na východ zase na Mt Ruapehu, Mt Ngauruhoe nebo Mt Tongariro. Takže i bez oslav nezávislosti je rozhodně na co koukat.