Christchurch: město ve výstavbě a koupě auta

Začátkem února jsme ve Wellingtonu sedli na letadlo a zamířili na Jižní ostrov do Christchurch, který je s asi 360 000 obyvateli největším městem Jižního ostrova a druhým největším Nového Zélandu. Nastal tu zlom v našem cestování – podle plánu jsme se tu rozdělili s Onckem a dál cestovali ve dvou a v nově pořízeném autě.

Náměstí před zničenou katedrálou už prošlo rekonstrukcí a je centem dění

Jakmile jsme autobusem z letiště (9 NZD) dorazili do centra, tak jsme poznali, že město je bohužel stále velmi poznamenané ničivými zemětřeseními, která jej zasáhla v letech 2010 a 2011. Když jsme procházeli centrem, tak všude probíhaly hlučné stavební práce a vzduch byl plný prachu. Pochopitelně jsme před příjezdem věděli, jaké neštěstí město zasáhlo, ale stejně to byl docela šok, takové staveniště jsme nečekali. Spousta domů je opuštěných a na rekonstrukci teprve čeká, což působí celkem depresivně. Asi se najdou části města, kde vládne větší pohoda, ale v době naší návštěvy to teda centrum rozhodně nebylo.

Ale abych nebyla tak negativní, tak musím říct, že se mi líbilo, že prezentují současnou situaci jako příležitost postavit si město znovu tak, aby se v něm lidem žilo lépe. V informační budce Visionarium na náměstí je možné prohlédnout si návrhy řešení veřejných prostor, ve kterých se například klade velký důraz na pohodlí a bezpečí chodců a cyklistů. O budoucí podobě města se veřejně diskutuje, takže občané mají možnost ji přímo ovlivnit. Nevím, jestli to souvisí s obnovou po zemětřesení, ale přišlo nám, že tu taky v porovnání s jinými novozélandskými městy dobře funguje veřejná doprava. Autobusy byly o dost levnější než v Aucklandu (o takovém Queenstownu pak ani nemluvě), jezdily podle přehledných jízdních řádů, a dokonce bylo možné na speciálních vidlicích přepravovat jízdní kola.

Ve Visionariu si můžete prohlédnout plány pro obnovu města

Ve městě taky můžete vidět zajímavé objekty, které byly postaveny po zemětřesení jako dočasná náhrada zničených budov. Jednou z nich je katedrála Cardboard Cathedral, postavená z lepenky, dřeva a oceli, jejíž konstrukci tvoří mj. přepravní kontejnery. Autorem je japonský architekt Shigeru Ban, který se specializuje na rychlé a ekologické stavby v oblastech zasažených živelnými katastrofami. 

Carboard Cathedral zdroj: architecturaldigest.com

Pro nás bylo Christchurch hlavně místem, kde jsme chtěli koupit auto a zahájit cestování po Jižním ostrově. Obsadili jsme proto počítače v místní knihovně a začali projíždět inzeráty s ojetinami. Potvrdilo se, že nebudeme schopni auto sehnat hned první ani druhý den, tak jsme museli také řešit dočasné ubytování. Vypadá to, že je asi v Christchurch relativně méně hostelů, protože byly skoro všechny plné a ve srovnání s jinými městy taky dost drahé. První noc jsme strávili v dvoulůžkovém pokoji v příjemném hostelu v Chester Street, ale 74 NZD za pokoj v hostelu je i na novozélandské poměry trochu moc. Vyrazili jsme tak do kempu na pobřeží, kam nás pohodlně zavezl autobus a ceny za ubytování ve stanu byly přijatelnější. 

Procházka kolem kempu v Christchurch

Po dvou odpočinkových dnech v kempu a čekání na domluvené prohlídky aut nastal den D. Ani jeden z nás se v autech nevyzná a tak jsme balancovali na hraně neutratit za něj příliš mnoho peněz a na druhé straně nekoupit úplný vrak, který nás zradí hned za městem. První auto jsme tak odmítli, protože bylo už na první pohled ve stavu, kdy bychom museli brzo investovat do oprav. V Christchurch už nás to ale nebavilo, tak jsme chtěli co nejdřív nasednout do nějakého auta a odjet. Nakonec jsme se s jedním prodejcem, shodou okolností Čechem, domluvili na výrazně nižší ceně, než za jakou auto inzeroval, a stali se majiteli Mitsubishi RVR z roku 1994. Bylo vidět, že chtěl auto za každou cenu rychle prodat, což nám na klidu moc nepřidalo, ale rozhodli jsme se to risknout. Začátek února (tedy vrchol léta) není nejlepší doba na koupi auta, tak jsme si nemohli moc vybírat. Auto nás přišlo na 1100 NZD, což je za auto v této kategorii dobrá cena.

Naše Mitsubishi RVR na cestě k Mt Cook

Pak už jsme jenom nakoupili kempinková křesílka a jiné nezbytnosti a celí natěšení na krásy Jižního ostrova nasedli do auta a konečně odjeli z města. Přestože jsme původně chtěli jet podél pobřeží na samý jih ostrova, spontánně jsme se rozhodli pro odbočku k Mount Cook. O návštěvě národního parku pod nejvyšší horou Nového Zélandu zase příště. 

Poznámka k autu: Mitsubishi nás dovezlo, kam jsme potřebovali, procestovali jsme s ním Jižní ostrov podle plánu. Nicméně nám bylo jasné, že není v ideální kondici, protože mělo vysokou spotřebu oleje a ten bílý kouř při startování taky nebyl normální. Když jsme mu v červnu chtěli prodloužit WOF (místní technická) tak nám bylo řečeno, že by to vyšlo minimálně na 1500 NZD a ještě by nebylo opraveno úplně vše. Únik oleje, chladící kapaliny, špatné brzdové destičky...no, zkrátka nám řekli, že jej můžeme nechat tak akorát odtáhnout, oprava by byla vzhledem k hodnotě auta příliš drahá. To nás pochopitelně zamrzelo, protože jsme počítali s jeho prodejem, ale jsme rádi, že nás nezradilo během cestování. Koupě starého auta je zkrátka risk, s tím jsme do toho šli. Jenom máme pocit, že prodávající o závadách při prodeji věděl, ale pravdu zná jen on sám...a hlavně už je to asi celkem jedno;)