úterý 16. června 2015

Ježdění na Coronet Peaku

V sobotu 13. 6. se otevřel Coronet Peak - lyžařské středisko vzdálené jenom 18 km od Queenstownu, kde teď bydlíme. Dlouho jsme neotáleli a vyrazili si užít naše první lyžování na Zélandu. 
Počasí nám vyšlo parádně
Coronet Peak je nejstarším lyžařským střediskem v zemi (otevřen už v roce 1947) a těší se velké popularitě. Za tu vděčí asi hlavně tomu, že je velmi snadno dostupný z Queenstownu, odkud se do něj dostanete busem nebo autem asi za 25 minut. My jsme tu byli už čtvrtý den po otevření ještě před vypuknutím školních prázdnin na NZ a v Austrálii, tak jsme si užili docela prázdné sjezdovky, ale v sezóně je tu prý dost rušno. 
V červnu jsem ještě nelyžovala
Oblibu si středisko získalo prý i díky tomu, že jsou zde většinou dobré povětrnostní podmínky, tak je tu jen výjimečně zavřeno kvůli špatnému počasí. Což lidé, kteří sem přijeli na dovolenou z daleka samozřejmě ocení. Místní přírodní podmínky už ale nejsou tak ideální z hlediska množství přírodní sněhové pokrývky, tak tu ve velkém spoléhají na sněhová děla. O tom jsme se přesvědčili sami na vlastní tváře, protože děla byla v provozu i během dne, což nebylo zrovna příjemné. Možná to tak ale praktikují jen na začátku sezóny, když potřebují vyrobit co nejvíc sněhového základu, protože to připadalo divné i místním. 
Lukáš se rozhodl půjčit si i bundu, tak vnesl na sjezdovku trochu retro stylu:)
Po dlouhé době jsme si den na sjezdovce užili, ale přiznáváme, že nás rozhodně nemrzí, že jsme si na Coronet Peak nepořídili celosezónní permici. Nebylo to špatné, ale ani nás to tu nenadchlo. Sjezdovek je tu celkem málo a nejsou nějak zvlášť záživné, takže by se nám asi hodně brzo omrzely. Navíc je třeba počítat s tím, že se tu jezdí převážně na umělém sněhu, který se přírodnímu prostě nevyrovná. Do budoucna ale nevylučujeme, že si sem ještě na nějaký den zajedeme, když to máme takový kousek, zas tak špatné to nebylo.
Výhled na okolní vrcholky
Pod námi je Queenstown a jezero Wakatipu
Je ale třeba počítat s tím, že člověk musí sáhnout poměrně hluboko do kapsy. Den na sjezdovce něco stojí všude a v Queenstownu to není zrovna málo. Jednodenní skipas vyjde na 104 NZD a pokud si chcete zajezdit na čerstvě upravených sjezdovkách od 8 do 9 ráno, tak si musíte připlatit dalších 37 NZD.  Dopravu nabízejí různé společnosti, ale nejlevněji vyjde bus Snowline Express, kde stojí zpáteční jízdenka z centra města 20 NZD. Vybavení si můžete půjčit na mnoha místech ve městě nebo přímo ve středisku - za skipas plus základní půjčovné pak dáte 152 NZD. Lukáš měl díky práci v hotelu na jeden den vše zdarma (tzv. famil day pro zaměstnance front office) a já jsem si v Outside Sports, kde pracuju, zdarma půjčila veškerou výbavu včetně rukavic. Takže jsme tentokrát tak moc finančně nekrváceli, ale příště bude hůř;)

Nejvyšší bod areálu má 1649m  
Bylo pěkně a lidí málo, takže pohoda




2 komentáře:

  1. Zdar, zajímalo by mě jak jste sehnali práci ve středisku. Dyžtak stačí poslat odkaz na nějaký váš starší článek. Cheers Martin

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Martine, nepracujeme ve středisku. Já pracuju ve sportovním obchodě a Lukáš v hotelu - o tom, jak jsme práci v Queenstownu hledali chystáme příspěvek na blog taky. Jinak pro práci ve střediscích v okolí Queenstownu je třeba včas sledovat web NZSki (provozují Coronet Peak, Remarkables a Mount Hutt u Christchurch) nebo Cardrona. Sezóna začíná v první půlce června, ale přihlášky na určité pozice je třeba podat třeba už v únoru, tak na to člověk musí myslet předem. A taky je důležité být k dispozici po celou sezónu (Coronet Peak prý jezdí až do října) což je pro nás, kterým končí víza v srpnu, problém;) Tak kdybys o práci v zimním středisku hodně stál, tak asi taky stojí za to podle toho přizpůsobit datum příjezdu na NZ.

    OdpovědětVymazat